Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Leden 2012

Můj bermudský šestiúhelník

31. ledna 2012 v 0:34 | Malkiel
Nepatřím k lidem, kteří by často propadali pocitu zoufalství. Náležitě okopán životem si plně uvědomuji, že když člověk ještě dýchá, chodí a má co do huby, tak ještě na tom není tak špatně. Onehdá v devadesátých létech jsem skončil uštván podnikáním na jednotce intenzivní péče a čumíc do nevzhledného stropu jsem přemítal, jestli ti dva mudrlanti v bílých pláštích nevysloví nemilosrdný ortel o definitivním vymazání mé osoby se seznamu žijících obyvatel ČR.
Exitus, Abfahrt ohne Verspätung, odjezd bez prodlení.
Od té doby se slovo "zoufalství" prakticky vytratilo z mého slovníku. Jediná věc, která mně však občas přivádí k zoufalství, je záhadný úkaz, který se usídlil v mém bytě.
Mnozí čtenáři již určitě slyšeli o takzvaném Bermudském trojúhelníku, ve kterém údajně mizí letadla, lodě i živé bytosti. O faktické existenci se tohoto úkazu se již desítky let přou odborníci, laici i zarytí záhadologové.

Strašnější než Godzilla

28. ledna 2012 v 11:56 | Malkiel |  Témata týdne
Mnozí z čtenářů si jistě dobře vybaví strašnou příšeru jménem Godzilla. Znalci Japonska si možná vzpomenou i na její příbuzné Gapu, Gameru a Gaose. Tyto příšery k nám do Evropy přicházely z Dálného východu.
V posledních letech však Evropu opanovala příšera, která k nám přiletěla přes oceán z Ameriky. Tato příšera se konkrétně narodila v USA, ve státě Massachusetts a ze všech příšer je ta nejpříšerovatější. Zatímco japonská Godzilla si nejvíce pochutnává na rybách, americká příšera má nejraději lidi. Ano, je to lidožravá příšera. Její největší pochoutkou jsou zejména děti a mladí lidé. Zřejmě jí chutná mladé masíčko. Vinou této příšery mizí mládež a děti z ulic. Její zvláštností je, že nejvíce řádí v uzavřených prostorách, zejména v bytech. Takový školák nebo student přijde domů ze školy a chramst, příšera jej beze zbytku pohltí.

Asociální sítě

25. ledna 2012 v 22:17 | Malkiel |  Témata týdne
Původní význam termínu "sociální síť" znamenal opatření státu, aby se sociálně slabší lidé, popřípadě lidé, kteří se náhle dostali do existenčních potíží, nepropadli až na dno. Sociální síť měla tyto lidi pomocí sociálních příspěvků udržet jak se říká nad vodou. Tato síť však u nás postupně pozbývá svůj význam, protože má v sobě tak ohromná oka, že potřebný člověk jimi proletí jako raketa a zavrtá se hluboko do bahna na dně společnosti. Využívat tuto síť se totiž musí umět. A taky je třeba se narodit se správnou národností a barvou pokožky. Takzvaně "nepřizpůsobiví občani" si v této síti pohodlně hoví dlouhá léta, zatímco přizpůsobiví občani kolem nich sviští do hloubky. Z tohoto pohledu je poněkud nevhodné nazývat tyto občany "nepřizpůsobivými". Naopak, oni jsou velmi přizpůsobiví, protože se flexibilně přizpůsobili této sociální síti.

Zasíťovaný život

23. ledna 2012 v 22:08 | Malkiel |  Témata týdne
Člověk si jen tak v klidu sedí doma a mylně se domnívá, že je svobodný. Ale je to velký omyl. Ze všech stran jsme obklopeni sítěmi. Doma máme síť kabelové televize, internetovou síť, telefonní síť, zvenčí nám dovnitř pronikají sítě mobilních operátorů.
Človíček zapne počítač zapojený do internetové sítě a v okamžiku je doslova polapen do dalších sítí. Zejména do sítí, které jsou z nějakého záhadného důvodu nazvány sociálními. Facebook, Twitter, Myspace, Linkedln či Google+. Ve své podstatě jsou to spíš sítě asociální. Lidi spojují pouze pomyslně, virtuálně. Ve skutečnosti je však fyzicky rozdělují.

Automobil jménem Nevinný

23. ledna 2012 v 1:41 | Malkiel |  Témata týdne
Na závěr tématu týdne bych se chtěl zmínit o jedné zvláštnosti. Tou zvláštností jsou automobily, které nesly jméno Nevinný. Ano, opravdu existovaly automobily, které nesly takové jméno. Ovšem v italském originále to znělo Innocenti. Italskou továrnu stejného jména totiž v roce 1920 založil jistý Ferdinando Innocenti, v překladu do češtiny Ferda Nevinný.
Původně továrna vyráběla bicykly a později též i u nás známé skútry Lambretta. Od šedesátých let se v továrně vyráběly licenční automobily britského koncernu British Leyland Motor Corporation. V osmdesátých letech byla firma Innocenti pohlcena koncernem Fiat a v roce 1997 zanikla úplně.
Automobilka vyráběla zejména legendární automobily Mini, které čtenáři jistě budou znát z filmů s Mr. Beanem. Kromě vozů Mini též vyráběla hezký sportovní automobil Innocenti Spider S, který je dnes žádanou raritou mezi obdivovateli veteránů.

Jsem v exekuci

22. ledna 2012 v 23:57 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Člověk si jde večer spokojeně lehnout s vědomím toho, že není nikomu nic dlužen a ráno se náhle probudí jako dlužník. Ano, mé město, v kterém jsem se narodil a kde mám trvalé bydliště, je v exekuci. Karlův most je v exekuci, socha svatého Václava je v exekuci, zoologická zahrada se všemi zvířaty, krmením i sloním trusem je v exekuci, celý majetek města je v exekuci. I silnice před naším domem je v exekuci, ba i chodník je v exekuci. Exekutor přijede s bagrem a odveze si asfalt do exekučního skladu. Potom se ten asfalt bude prodávat v dražbě.
Jen ta nudle trávníku před barákem je naše. Díky Bohu, že nám tehdy magistrát při koupi domu ten trávník vnutil. Až bude majetek města úplně zabaven, tak budeme mít aspoň kudy vylézt z baráku. Jen mi dělá starosti kde teď budu parkovat své auto, když bude silnice zabavena. Do třetího patra po schodech ho nevytlačím a do výtahu se nevejde.

Porucha létání je potvora

19. ledna 2012 v 14:31 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Jmenuju se Malkiel a narodil jsem se s poruchou létání. Dosud jsem však vůbec nevěděl, že je to nějaká porucha. A ejhle, z mohutné propagační kampaně jsem se po mnoha letech svého života dozvěděl, že jsem vlastně aušus, když nemohu létat.
Je pravdou, že jsem si už od malinka připadal takový trochu divný. Jako kdybych byl jiný než ostatní. Ale ostatní lidé okolo mně taky nelétali, tak jsem to považoval za samozřejmost, že nelétám. Teprve nyní mi dochází, že všichni ti hodní lidé okolo mně vlastně nelétali proto, aby mi nepřipomínali můj hendikep. Oni ohleduplně nelétali v mé přítomnosti, ale jak jsem se vzdálil z dohledu, tak šup a vylétli do vzduchu, aby využili svých přirozených možností pohybu.

Příliš mnoho vin i volovin

18. ledna 2012 v 23:20 | Malkiel |  Témata týdne
VinVincenc Vinkler z Vinařic na Vrchovině obvinil vinopalníka Vintíře Vinše ze Sovince u Chotovin z vinutí k Vincourové při vinobraní na vinici vinohradníka Vinkláře z Vinohrad. Obviněný vinopalník Vinš vinkuloval vinaři Vinklerovi zavinutou vindru a vinvinopalníka vyvinil z viny vinutí k Vincourové. Vinš je nevinen, Slovinec Vinkovič vinopalníkovi vinšuje svinutou vinětou Saviňonu. Vincourová je vinna, svině vinylacetátová. Z Vincoura je polovina.
Svinský voloviny.

Naše země, toť nevinnost sama

17. ledna 2012 v 22:38 | Malkiel |  Témata týdne
Najít ve světě nevinného člověka často bývá problém. Všichni jsou tak nějak malinko něčím vinni. Ten podvádí ve škole, ta pomlouvá kamarádku, ten lže šéfovi, šéf pro změnu lže někomu jinému. Všichni jsou zapleteni do větších či menších hříšků, podvodů, lstí, závistí či nevraživostí. Ovšem s jednou vyjímkou, a tou je Česká republika. Naše republika je místem s největší koncentrací nevinných lidí. Zde nikdo nikomu nic nezávidí, všichni se navzájem mají neskonale rádi, každý by se tady rozdělil o poslední kůrku chleba a všichni jsou na sebe velice milí.
Existence soudů je u nás prakticky jen symbolická, protože jsou všichni nevinní. Vymáhačské firmy a exekutoři zde fungují pouze na principu dobrovolného uvědomění dlužníka. Exekutor zazvoní a láskyplně se zeptá, jestli občan není někomu dlužen dvěstě korun. Potom jen počká, až si občan uvědomí svůj dluh a exekutorovi vydá celý svůj majetek v hodnotě mnoha set tisíc. Je to prostě jen takové přátelské setkání nevinného s nevinným.
A protože jsme všichni tak nevinní, tak máme i nevinnou politickou reprezentaci. Tam jsou ti nejnevinnější ze všech nás nevinných.

Moje ukrutná pomsta

15. ledna 2012 v 22:08 | Malkiel |  Témata týdne
V předešlých článcích k tématu "Pomsta" jsem se netajil tím, že princip pomsty je pro mně morálně nepřijatelný. Zde však musím zdůraznit, že je pro mně nepřijatelná pomsta na živých bytostech. To však neznamená, že bych měl nějaké zvrhlé tendence mstít se na mrtvolách. Konkrétně mi nedělá problém se pomstít věcem a jejich zlolajnému chování.
Každý z nás jistě zná toho otravného vetřelce, který neustále vniká do našich příbytků a nutí nás k prakticky zbytečné a nikdy nekončící činnosti. Je to vlastně takové zvrácené perpetuum mobile. Tím vetřelcem je prach, špína a v případě občanů zvířomilů též zvířecí chlupy.
Každý majitel psa či kočky, zvlášť držených ve větším počtu, moc dobře ví, že již krátce po uklidu se při sebemenším průvanu po podlaze kutálejí chomáče zvířecích chlupů, podobně jako kotouče vysušeného laskavce v americké prérii.