Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Prosinec 2011

Štěstí je míň než pšouk neboli Pffff 2012

31. prosince 2011 v 9:57 | Malkiel |  Témata týdne
Tak se nám tu v Blogánii zase roztrh pytel s novoročníma gratulacema. Já bych to teda vosobně nijak nehrotil a na nějaký gratulace bych se vyprdnul. Stejně už tady proběhly řeči, že nic z toho, co sem lidem vloni přál, se jim stejně nevyplnilo. Takže se těm zklamanejm tímto vomlouvám, ale asi musela nastat ňáká mejlka, jelikož nejsem kouzelnej dědeček ani zlatá rybka. Jestli chtěl někdo prince nebo princeznu, půlku království a zlatej poklad k tomu, tak si pro to musí zaběhnout někam do pohádky. Já takovýdle věci nevedu. A nebo se může nacpat lysohlávkama, po těch bude umět i lítat.

Kundaplechy

29. prosince 2011 v 22:44 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Než se na mně vrhnou moralisti a puristi českého jazyka, tak musím předeslat, že ne každé slovo, které vypadá vulgárně, musí být v konečném výsledku vulgární. Příkladem může být slovo kunde, které v němčině, dánštině a norštině znamená zákazník. Ve švédštině má stejný význam slovo kund. Řekneme-li například, že k nám přišel kund a koupil si špunt, nedopustíme se žádné vulgarity. Znamená to jen, že k nám přišel švédský zákazník a koupil si zátku. Zde je nutno poznamenat, že i mnoho českých zákazníků je podobných. A nejen zákazníků. Opravdu u nás máme hodně kundů. Zřejmě to způsobuje nějaká genetická souvislost s vpády švédských vojsk do naší země za třicetileté války.

Komeníky, čumfurt a lusíny

27. prosince 2011 v 21:52 | Malkiel |  Témata týdne
Asi každá rodina má své vlastní názvosloví, kterému rozumí jen členové rodiny. Ani naše rodina není vyjímkou. My máme například jeden termín, který úzce souvisí s Vánocemi. Je to termín "komeníky". Můj otec kdysi s oblibou nosíval takové černé lehké a nízké bačkory, kterým se u nás říkalo "komeníky". Takové téměř jakoby cvičky. Podobné boty totiž kdysi nosívali i kominíci, asi proto, aby se jim pohodlně lezlo po střechách.
Tyto bačkory můj otec pravidelně dostával od matky k Vánocům pod stromeček. Při té pravidelnosti se však často stávalo, že je tam matka zapomněla dát. Po rozdání a rozbalení všech dárků vytřeštila oči, když zjistila, že otcovy oči radostně nezáří na fungl novými komeniky, které "nečekaně" dostal od Ježíška. Potom vždy vylítla od stromečku a jala se prohledávat všechny úschovné prostory v bytě. Z nepochopitelných příčin totiž komeníky schovávala každý rok na jiné místo. Zřejmě proto, aby je otec neobjevil a nepřipravil se tak o štědrovečerní překvapení.

Zlaté jmelí na vlastní kůži

26. prosince 2011 v 22:03 | Malkiel |  Témata týdne
Kdysi jsem měl možnost seznámit se blíže s výrobci zlaceného vánočního jmelí. Na můj vkus to seznámení bylo až příliš blízké. Onehdá se totiž do bytu nad námi nastěhovala rodina lidí, kteří se ve svém žargonu nazývali "světští", ostatní populace je nazývala "kolotočáři".
Ženy z té rodiny byly doma stejně ječivé a hlučné, jako když na poutích přeřvávaly hudební kakofonii linoucí se z tlampačů a vyzývaly kolemjdoucí k návštěvě atrakcí: "Panééé, pojďte slečně vystřelit růžičku". Bohužel to bylo v paneláku, kde bylo i tiché pšouknutí slyšet tři patra nahoru a tři patra dolů.

Ježíšek fakt existuje

25. prosince 2011 v 1:33 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Hele, teď jsem teda jako zmaten. Jsem hluboce přesvědčen, že historický Ježíš před dvěma tisíci lety skutečně existoval. Ale že by nějaké malé Jezulátko dnes nosilo lidem dárky, tomu už desítky let nevěřím. Včera v předvečer Štědrého večera jsem však zažil něco, co mé přesvěčení zviklalo.

Svítíček stromí

23. prosince 2011 v 20:01 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Ne, nejsem dyslektik, jak by mohl naznačovat název článku. To si jen rád hraju se slovy a blbnu. Podle data narození v rodném listu teď už dokonce blbnu legálně. Vždyť by to znělo divně, kdyby o mně někdo řekl jen že jsem starej. Starej a blbej, to zní kompaktně.
Hraní se slovy je mojí oblíbenou zábavou. Přesněji řečeno, komolení slov. Hraní se slovy a jejich komolení může být zdrojem nebývalé zábavy. Je to sice trochu dětinský způsob zábavy, ale ve svém věku už mám nárok být trochu senilní.

To bude maglajz

22. prosince 2011 v 22:04 | Malkiel |  Témata týdne
Odpůrci Václava Havla mohou být spokojeni. A v podstatě i odpůrci Václava Klause. Pan Havel odešel z tohoto života a Václav Klaus v březnu 2013 skončí své druhé a poslední prezidentské období. Dalšího prezidenta si už budeme vybírat sami.
A to jsem opravdu zvědav jak v tomto národě plném nevraživosti tato volba proběhne. Všichni jistě ještě mají v povědomí nechutné tahanice a kšeftování s hlasy při poslední volbě prezidenta. A to se jednalo pouze o 281 voličů z řad parlamentu ČR.

Diskrétní rozhovor se starou Blažkovou

21. prosince 2011 v 22:07 | Malkiel |  Témata týdne
Před Vánoci jsou lidé vždy takoví předráždění. Asi ty nákupy, pečení a uklízení. A do toho si klidně dovolí zemřít pan Havel. A nejen to. Dokonce existují lidé, kteří jej měli rádi, nebo si ho váží a vzdávají mu úctu, všude se o něm mluví a píše. Tak už to bývá, při úmrtí významného člověka. Myslím, že i jeho největší nepřátelé musí uznat, že byl významný, ať již je to bráno v jakémkoliv slova smyslu.
"Ale významný, nevýznamný, my jsme ho prostě neměli rádi, tak nechceme, aby ho někdo oslavoval nebo mu vzdával úctu, nechceme o něm nic slyšet", řeknou si ti podráždění lidé. A to si ještě vláda dovolila vyhlásit třídenní státní smutek, v důsledku čehož nebudou moci jít tři dny do kasína, aby tam mohli v čase předvánočním trochu porozjímat.

Pověste je vejš

20. prosince 2011 v 21:43 | Malkiel |  Témata týdne
Pro název tohoto článku jsem situačně použil část refrénu písně Michala Tučného.
Václavu Havlovi je často vyčítána přílišná tolerance ke komunistům. Je třeba si však uvědomit, že v roce 1989 měla komunistická strana 1 milion 700 tisíc členů nebo kandidátů. To znamená, že v té době byl zhruba každý pátý dospělý obyvatel této země komunistou nebo se jím chystal stát. K tomu musíme též připočítat 1 milion 300 tisíc členů Socialistického svazu mládeže, který byl chápán jako předvoj komunistické strany.
Takže podle některých názorů jsme měli být ke komunistům tvrdší. Ale jakou míru měla mít ta tvrdost? A kdo by tu tvrdost realizoval, když byl každý pátý člověk komunistou. Bylo to čtyři ku jedné. Sotva zletilí chlapci, univerzitní profesoři, vědci, herci, hudebníci, spisovatelé, invalidní a starobní důchodci by prováděli exekuce na komunistech?

Kydat špínu je snadné

20. prosince 2011 v 1:10 | Malkiel |  Témata týdne
Původně jsem se ani nechtěl k tomuto tématu vyjadřovat. Mé rozhodnutí však změnilo přečtení řady negativních komentářů na adresu Václava Havla na různých diskuzních fórech. Vesměs se jedná o komentáře nenávistné, hloupé i lživé a jejich autorům chybí základní lidská slušnost, když jsou schopni se tak vyjadřivat o právě zemřelém člověku.
Václav Havel určitě nebyl dokonalý člověk. Byl to jen člověk a lidé jsou jak známo nedokonalí. Ale ze všech těch nedokonalých lidí, kteří v roce 1989 žili v zanikajícím komunistickém Československu, byl asi ten nejvhodnější kandidát na funkci prezidenta.