Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

O roztažitelnosti konečníku a jiných hovadinách

24. listopadu 2011 v 22:27 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Samostatnou kapitolou blogování jsou názvy článků. Název by měl za prvé vystihovat pointu článku a za druhé by měl mezi ostatními 32 miliony článků zaujmout oko čtenářovo. Já většinou nemívám problém s napsáním článku, ale často mám problém vymyslet vhodný název, který by splňoval oba výše zmíněné parametry. Název článku většinou vymýšlím až po napsání článku. Pokud někdy vymyslím název ještě před napsáním článku, tak jej potom často stejně změním. Občas se mi však stává, že mně náhle napadne nějaký báječný název článku, leč později k tomu názvu marně hledám vhodný text.
Je zajímavé, že nápady na články i jejich názvy mně často napadají za jízdy autem, zatímco když sednu ke klávesnici, tak mívám v hlavě úplně vymeteno. Díky panu Alzheimerovi vytrvale bušícím na mé dveře však mívám v hlavě vymeteno dosti často.

Jednou jsem měl takzvaný "den blbec", který potkává asi každého z nás. Při cestě domů jsem za volantem sumarizoval proběhlý den a napadl mně název článku "O vzájemné přitažlivosti průserů". Když jsem před domem vystupoval z auta, tak jsem navíc šlápnul do tak ohromného psího lejna, že je tam snad musela zanechat doga velká jako kůň. "Tak, a mám to i s Kačabou", napadlo mně v prvním okamžiku. Takový závěr byl pro ten den celkem symbolický. A vzápětí mně napadl další název článku "Jak jsem šlápnul do hovna". To je takový poměrně univerzální název, který se dá použít k čemukoliv. K oběma těmto názvům mně však dosud nenapadl vhodný text.
Onehdá jsem zase seděl na záchodě a napadl mně další krásný název článku - "O roztažitelnosti konečníku". Kromě pochybností o příjemnosti análního sexu mně však žádný text článku nenapadl. V poslední době se ovšem nějaký ten text začíná rýsovat. Možná napíšu článek o českém národním sportu, kterým je prdelolezectví neboli anální alpinismus. A při té příležitosti bych se mohl zmínit i o druhém českém národním sportu, kterým je cyklistika. Češi rádi ohnou hřbet a šlapou do pedálů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bell Bell | Web | 24. listopadu 2011 v 22:42 | Reagovat

Ahoj:) Přidáš mi prosím ozdobu v Datart soutěži? Kliknutím na tlačítko "Darujte ozdobu tomuto přání". Byla bych ti moc vděčná. Pokud to chceš nějak oplatit, stačí napsat a je to předem splněné:)

ODKAZ:
http://vanocni.datart.cz/marketa-hanusova-si-preje-smartphone-nokia/

2 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 24. listopadu 2011 v 22:54 | Reagovat

Prdelolezectví bych si přečetla  a o tom šlapání do pedálů taky. Názvy článků mám hned. Občas ho jen měním, když potřebuji, aby byl článek lehce dohledatelný na googlu.

3 Iva Iva | 24. listopadu 2011 v 23:12 | Reagovat

Všechny názvy vypadají slibně. O té přitažlivosti průserů znám jiné rčení, a to, že "ČERT SERE VŽDYCKY NA STEJNOU HROMADU" ;-)

4 Vendy Vendy | Web | 25. listopadu 2011 v 0:44 | Reagovat

Tvou úvahu můžu potvrdit.Už sem chtěla vypínat počítač, když mi padlo oko na ten skvělý název článku...
Na roztažitelnost konečníku jsem se prostě musela podívat. Přes to nejede vlak. :-D
A jo, šlápnutí do hovna není zrovna nejlepší start dne. Dokonce ani nejlepší zakončení... (Mně se nedávno povedlo něco podobného. Já si do něho klekla, když jsem doma hledala, co že to tady proboha tak smrdí. Jo, chtěla jsem se podívat pod skříňky. Nebylo to pod skříňkou... :-D )
Tak, a mám to i s Kačabou. To je dobré rčení, hodící se pro tyhle situace... :-P

5 Malkiel Malkiel | Web | 25. listopadu 2011 v 1:17 | Reagovat

[2]: Ono by se na Čechy našlo jistě i mnoho dalších vhodných přirovnání.
[3]: Nebo se taky někdy říká, že život je řada průserů nepravidelně po sobě jdoucích. :D
[4]: Hele, to je ale už docela umění, kleknout si do hovna. :D

6 Iva Iva | 25. listopadu 2011 v 8:54 | Reagovat

[5]: Kleknout si do hovna není žádné umění, když má člověk šest koček, to je hned. U nás jsou to dvě kočky na člověka. :-D

7 Malkiel Malkiel | 25. listopadu 2011 v 11:11 | Reagovat

[6]: Teda u vás doma to musí vypadat. :D  Já nevím jak jiné kočky, ale ty moje chodí na záchůdek, tudíž se mi po zemi žádná hovínka neválejí. Mohu si bez rizika na zem kleknout, ba i lehnout. Teda pokud mi nevadí chlupy, těch je všude dost, protože kočky je odmítají odkládat na určené místo. Takže když si lehnu na zem a opět vstanu, vypadám jako Yeti. ;-)  :D

8 Kontrastni bratr Kontrastni bratr | Web | 25. listopadu 2011 v 11:20 | Reagovat

[5]: No jo, taky se říká, že tři po sobě jdoucí průsery nejsou konec, ale začátek.

9 Vendy Vendy | Web | 25. listopadu 2011 v 14:12 | Reagovat

[6]:Vidím, že nejsem sama... :-D
Víš, ono to nebylo takové umění. Máme totiž hnědý koberec s béžovými květy. Takže některé věci lehce barevně splývají... :-D
(Naštěstí ten koberec nebyl nový...) :D
[7]: Z mých koček chodí na záchůdek pouze jedna, a druhá si umí mňouknout. Zbytek jsou potvory, které si zamňoukají, že chtějí ven, až když je pozdě. Většinou správně tuší, že by dostaly smetákem... Ale staré kočky novým kouskům nenaučíš a jediné, co zbývá, je vylákat na salám na dvůr a hodně rychle zavřít dveře.... :-)
Ale vzhledem k tomu, že tady asi nebudou dlouho, snažím se nedělat z toho drama. ;-)  8-)

10 Iva Iva | 25. listopadu 2011 v 15:17 | Reagovat

[7]: Je fakt, že šest koček je moc a já asi nejsem normální. Hovínka se mi tu běžně neválejí, protože tu běhám celý den s mopem,hadrem a Savem. Záchůdky mají tři a denně je čistím,ale asi je to málo, protože , jak tam něco je, další kočka tam prostě nejde.Každá kočka je úplně jiná, mám tu jednu starou přivandrovalou vesnickou bouli a ta už se na záchod nenaučí nikdy, pak tu mám jednoho záchodového specialistu, který udělá hovínko vedle čistého záchoda a pak to jde do toho záchoda zahrabat, asi aby se neumazal. Sakra , to jsem se rozjela. Je fakt, že mi to přerostlo přes hlavu, ale já za to nemůžu, že ty kočky v zimě za dveřmi tak smutně a hladově koukaj :-D

11 Kerria Kerria | Web | 25. listopadu 2011 v 18:37 | Reagovat

Slibný název. Doufám, že splní očekávání a přitáhne davy čtenářů. :-D

Na téma "Jak jsem šlápla do hovna" bych mohla napsat vědecké pojednání. Za poslední dva měsíce jsem nasbírala nepočítaně materiálu. S koštětem to ještě jde, tím můžeš zametat i dopředu a tak víš kam šlapeš. Ale s hráběma se jenom couvá. A než pohrabeš listí v parku nasbíráš na botky vzorků...

12 adaluter adaluter | Web | 26. listopadu 2011 v 19:33 | Reagovat

Proč mají skoro všichni fajn lidi doma kočky? A proč mám na kočky alergii? A proč se kvůli té alergii můžu udusit sotva se ke kočce přiblížím? A odkdy vlastně táta umí péct?
(To když už jsme u těch reklam)
Když si začal mluvit o kočičích chlupech, začala jsem lehce sípat, tomu teda říkám síla sugestivního psaní, ještě, že to nefunguje i u toho ostatního, i když moment, něco tu cítím. :-D :-D

13 Malkiel Malkiel | Web | 26. listopadu 2011 v 23:30 | Reagovat

[11]: Když jsem měl psy a chodil jsem je večer venčit, tak jsem domů taky nanosil spoustu vzorků. :D
[12]: To je zcela nový fenomén v problematice alergických onemocnění, že alergik reaguje na kočičí chlupy i po internetu. :D Já to říkám pořád, že tu alergii si vlastně lidi nosej v hlavě. ;-)  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama