Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Listopad 2011

Prezident Kikina

14. listopadu 2011 v 23:38 | Malkiel |  Témata týdne
Když jsem na titulce zahlédl téma tohoto týdne, tak jsem začal horečně přemýšlet o tom, jestli znám vůbec nějakého bisexuála. Objevit skutečného mužského bisexuála je totiž dost těžké, protože tito bisexuálové jsou vzácní. Ono se to vždycky tak nějak zvrhne na jednu nebo na druhou stranu. A tak se přiznám, že jediný bisexuál, který mi v té chvíli přišel na mysl, je hlava našeho státu. Ano, náš prezident je opradovým zástupcem občanů tohoto státu bez rozdílu pohlaví, neboť stejnou měrou miluje muže i ženy. A nejen muže i ženy. On velmi hluboce miluje i sám sebe. Náš všemilující prezident V.K. (Velká Kikina)

Roboti mezi námi

12. listopadu 2011 v 18:37 | Malkiel |  Témata týdne
Asi pro nikoho nebude žádným tajemstvím, že Česká republika je zemí, kde není nic nemožné. Naše republika se spolu se Somálskem, Čadem a Uzbekistánem řadí mezi státy, kde je možné téměř všechno. Proto je možné i to, že se mezi námi pohybují lidé, kteří ve skutečnosti lidmi nejsou.

Jak jsem objevil novou drogu

10. listopadu 2011 v 22:13 | Malkiel |  Témata týdne
Člověk by si řekl, že při dnešní pestré nabídce drog je nemožné objevit nějakou novou drogu. Nemluvím však o nelegálních drogách. Mám na mysli drogy běžně dostupné. Káva, čaj, nikotin, alkohol, sladkosti, čokoláda, nutella, zmrzlina, žužu, gumoví medvídci, šlehačka nebo chipsy. To všechno, i mnoho dalšího, se může stát naší drogou.
Bez mučení se přiznám, že jsem mlsný. Konkrétně mlsný na sladké. Ale i hořké. Mým velkým favoritem je totiž čokoláda. Nemusím však takové ty čokolády s 95% kakaa. To už ani není k mlsání. Čokoláda na mně působí jako droga. Podle některých odborníků snad dokonce drogou je. Při pozření tabulky čokolády prý v těle proběhnou podobné chemické procesy jako při orgasmu. Nevím, úroveň chemických procesů skrytě probíhajích v mém těle nedovedu přesně posoudit, ale i když mám čokoládu hodně rád, tak se po jejím snědení rozhodně nesvíjím rozkoší a neřehtám jako hřebec při páření.

Nemožný rotoped

9. listopadu 2011 v 21:53 | Malkiel |  Témata týdne
Pro nás dosud málo známý sovětský badatel a vynálezce Vsevolod Afanasjevič Nemožnyj (Всеволод Афанасьевич Нeмoжный) vynalezl všechno možné i nemožné. V.A.Nemožnyj se narodil jako oboustranný pohrobek neznámých rodičů 32.února 1924 a půl ve městě Naberežnyje Čelny (Набережные Челны) v Tatarské autonomní republice tehdejšího Sovětského Ruska. Pokud by vás zarazilo podivné datum narození, tak musím poznamenat, že malý Vsevolod byl nalezen na schodech do budovy místního světu věčně ožralým a negramotným tajemníkem, který toto datum zapsal do rodného listu. Navíc v Rusku mají v kalendáři odjakživa tak nějak bordel. Proto byla Říjnová revoluce v listopadu a Vánoce slaví až 7.ledna.

Nic není nemožné

8. listopadu 2011 v 23:24 | Malkiel |  Témata týdne
V životě někdy nastávají situace, kdy i zdánlivě nemožné se stává možným. Mezi možným a nemožným někdy bývá velmi tenká hranice. Důležitým iniciátorem této proměny často bývá alkohol, neboť pod jeho vlivem lidé dělávají věci, které by za střízliva nikdy neudělali. Jedním z velkých protagonistů této činnosti kdysi býval kamarád s přezdívkou Hliník. Nutno poznamenat, že kamarád tuto přezdívku získal ještě před natočením filmu "Marečku, podejte mi pero" se svým pověstným sloganem Hliník se odstěhoval do Humpolce. Ta jeho přezdívka totiž vycházela z jeho příjmení. Kamarád Hliník byl pod vlivem alkoholu velmi činorodým tvůrcem nemožného či neuvěřitelného. Jednou o Vánocích na Štědrý večer se mu například podařilo pozvracet vánoční stromeček přímo před rozzářenýma očima jeho dětiček. Zřejmě pro velký úspěch si totéž zopakoval opět o příštích Vánocích. Kamarád Hliník se totiž držel svého poněkud svérázného pravidla, které znělo: "Tam kde to na mně přijde, tam to udělám".

Podlabani aneb historie naruby podruhé

6. listopadu 2011 v 14:59 | Malkiel |  Témata týdne
Tento článek vznikl tak trochu na popud blogerky Signory A. Zmíněná blogerka "paní A" sice řekla A, ale už neřekla B. To B tudíž musím říci za ní tímto článkem. Článek bude pojednávat o národě Polabanů. Není žádným tajemstvím, že když přišli Slovani do nynější české kotliny, tak zde již byla usídlena dvě další etnika. Konkrétně germánské kmeny a Keltové.
Germánské kmeny byly usídleny v horách obepínajících českou kotlinu, v oblastech, které byly kdysi nazývány Sudety, o něco pozdějí "pohraničí" a nyní jsou nazývány "příhraničím".
Keltové oproti tomu sídlili na vnitrozemských kopcích v okolí velkých řek, zejména Vltavy a Berounky.

ʎqnɹɐu

5. listopadu 2011 v 21:05 | lǝıʞlɐɯ |  Témata týdne
Význam slova "naruby" může mít různé podoby. Například takto: ʎqnɹɐu
A nebo takto: yburan. Nebo dokonce takto: uɐɹnqʎ
Takto pro změnu vypadá jedno velké naruby:

Takto mnoho malých naruby:

A takto vypadá Malkiel úplně naruby:

Historie trochu naruby, aneb pohled do života Vandalů a Hulvátů

5. listopadu 2011 v 0:49 | Malkiel
V tomto článku se opět po dlouhé době ponoříme do mnou oblíbené historie. Konkrétně do historie národů.
Většina čtenářů jistě bude souhlasit s konstatováním, že v naší zemi žije mnoho hulvátů a vandalů. Správně bychom však měli tyto názvy psát s velkým počátečním písmenem, protože se nejedná o nějaké jen tak obyčejné hulváty a vandaly, ale jsou to potomci příslušníků dvou historických národů, které v dávné minulosti výrazně ovlivnily zejména dění v Evropě.

Slipy naruby

4. listopadu 2011 v 0:16 | Malkiel |  Témata týdne
Po desetiletích nošení trenýrek nastala u nás v sedmdesátých letech revoluce v pánském spodním prádle a na trhu se objevily slipy. První slipy tuzemské výroby však bývaly značně neforemné, tudíž nebylo snadné poznat kde je předek a kde zadek, kde je rub a kde líc. V té době též vznikla taková žertovná poučka jakým způsobem si má muž správně obléknout slipy.
Poučka zněla takto: První den je to úplně jedno, druhý den se slipy oblékají tím hnědým proužkem dovnitř a dozadu.

Made in Deprese aneb cesta k radosti

3. listopadu 2011 v 11:44 | Malkiel |  Témata týdne
V pondělním článku Duše naruby jsem se zmiňoval o svém negativním vztahu k tomuto ročnímu období. Letošní Dušičky mi dávají obzvlášť zabrat. V úterý mi odvezla záchranka mámu do nemocnice a když jsem včera večer za ní přišel, tak pro celkové vylepšení situace jsem zjistil, že máma v nemocnici upadla a navíc si zlomila ruku. S předešlým kolapsem žádná dobrá kombinace ve věku 85 let. Takže pondělní krabatí depka pokračovala v mírné podobě až do včerejška.
Lidská psýcha však má jednu takovou zvláštnost, že dovede dělat pěkné kotrmelce a někdy nepříznivé stavy dovede obrátit zcela naruby. Vlastně to je zcela přirozené. Abychom mohli mít radost, tak někdy musíme mít i smutek. Abychom mohli mít dobrou náladu, tak někdy musíme mít i depku.