Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Listopad 2011

Honění na čarodejnicích

30. listopadu 2011 v 21:43 | Malkiel |  Témata týdne
Termín "honit" je bytostně spjat s termínem "čarodejnice". Když se řekne čarodejnice, tak je u toho vždy nějaké honění. V minulém článku Zajíc je chutnější než čarodejnice jsem se již zmiňoval o honech na čarodejnice, které byly v minulosti oblíbenou kratochvílí lidstva. Ani po zákazu honů na čarodejnice však honění kolem čarodejnic neustalo.
Na oblíbeném "pálení čarodejnic" je honění vysloveně doprovodným rituálem. Děti ještě nesmějí konzumovat alkohol jako dospělí a tak si čas do upečení čarodejnice nebo aspoň buřtů krátí honěním okolo ohně.

Zajíc je chutnější než čarodejnice

29. listopadu 2011 v 23:41 | Malkiel |  Témata týdne
Hony na čarodejnice byly v minulosti stejně rozšířené jako například hony na lišku nebo na zajíce. Evropské lesy i louky ve středověku oplývaly značným množstvím čarodejnic a proto bylo třeba jejich stavy regulovat podobně jako se regulují stavy přemnožené lesní a polní zvěře. Čarodejnice však byly mnohem pomalejší než ostatní zvěř, tak nebylo nutné je střílet a chytaly se živé.

Ježišimarjájósefe, o kom mám psát ???

25. listopadu 2011 v 22:52 | Malkiel |  Témata týdne
Oblíbené knižní či filmové postavy jsou především záležitostí dětství a dospívání. Mladý člověk se vytváří, hledá si své místo v životě, za kterýmžto účelem též hledá určité vzory. Dospělý člověk již žádné vzory nevyhledává, protože už je vytvarovaný. Naopak by sám už měl být vzorem mladším generacím. Některé z těch oblíbených knižních postav z dětství mi však stále zůstaly v mysli, konkrétně můj velký oblíbenec Brouk Pytlík.
Marně jsem však přemýšlel nad tím, jestli ve své pozdní dospělosti mám nějakou oblíbenou knižní postavu. Ale na jednu jsem přišel. Je to jedna z hlavních postav kníhy, která byla vydána v absolutně největším množství výtisků, byla přeložena snad do všech jazyků na světě, a to včetně esperanta. Ta kniha je doslova světový bestseller.

O roztažitelnosti konečníku a jiných hovadinách

24. listopadu 2011 v 22:27 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Samostatnou kapitolou blogování jsou názvy článků. Název by měl za prvé vystihovat pointu článku a za druhé by měl mezi ostatními 32 miliony článků zaujmout oko čtenářovo. Já většinou nemívám problém s napsáním článku, ale často mám problém vymyslet vhodný název, který by splňoval oba výše zmíněné parametry. Název článku většinou vymýšlím až po napsání článku. Pokud někdy vymyslím název ještě před napsáním článku, tak jej potom často stejně změním. Občas se mi však stává, že mně náhle napadne nějaký báječný název článku, leč později k tomu názvu marně hledám vhodný text.
Je zajímavé, že nápady na články i jejich názvy mně často napadají za jízdy autem, zatímco když sednu ke klávesnici, tak mívám v hlavě úplně vymeteno. Díky panu Alzheimerovi vytrvale bušícím na mé dveře však mívám v hlavě vymeteno dosti často.

Santa Kraus, moje oblíbená postava

23. listopadu 2011 v 21:29 | Malkiel |  Témata týdne
S blížícími se Vánoci opět do našich ulic a obchodů vtrhnul obtloustlý stařík v červeném kabátě a čepici. Je bohužel smutné, že i pro řadu našich dětí se Santa Klaus stal symbolem českých Vánoc. Pro materiálně orientované děti dnešní doby je totiž těžké uvěřit, že by jim mohl dárky nosit nějaký neviditelný Ježíšek. Proto mají raději Santa Klause, na kterého si mohou sáhnout, nebo si do něho i kopnout. Nemusíme však za každou cenu kopírovat dovezené zahraniční vzory. I u nás můžeme najít postavu, která by se svojí hmotnou podstatou mohla přiblížit Santa Klausovi, ale přitom je to postava již léta důvěrně známá z našich obrazovek nebo z pláten kin.


Brouk Pytlík i kapitán Nemo

23. listopadu 2011 v 1:53 | Malkiel
Bylo, nebylo, v jednom mraveništi žil mravenec s červenočerným puntíkovaným šátkem okolo krku. Mravenec se jmenoval Ferdinand, ale všichni mu říkali Ferda Mravenec (pro slovenské čtenáře Ferdo Mravec). Mravenec bylo vlastně takové kolektivní příjmení, protože všichni mravenci jsou příbuzní. Podobně jako třeba u lidí, když má polovina vesnice příjmení Vonásek. Ferda byl takový místní všeuměl a vlastnil firmu "Práce všeho druhu".
Ferda Mravenec měl nerozlučného kamaráda, který se jmenoval Brouk Pytlík (pro slovenské čtenáře Chrobák Vreco). U Brouka Pytlíka není jasné, co je příjmení a co křestní jméno, ale to může být čtenáři celkem jedno, protože se s ním pravděpodobně nikdy osobně nepotká.
Brouk Pytlík byl takový sympatický popleta, zatímco Ferda Mravenec byl až nesnesitelně dokonalý supermravenec. Takový Mirek Dušín hmyzí říše. Ferda s Pytlíkem měli společnou kamarádku jménem Beruška, která vypadala jako slunéčko sedmitečné. Beruška byla hloupá, nafoukaná a nejvíce byla pyšná na své puntíky na krovkách. Prostě taková "blbá modelka", řečeno lidskou terminologií.

Sex v klášteře

19. listopadu 2011 v 22:39 | Malkiel |  Témata týdne
Když máme to multisexuální téma týdne, tak jsem si vzpomněl na jeden vtip.
Přijede arcibiskup na kontrolu opatství. Vstoupí do zahrady kláštera a hned za branou vidí jak si to rozdává kuchařka se zahradníkem. O kousek dál zahlédne dvě šmajchlující se jeptišky a za kostelem spatří ve stejné situaci mnicha s kostelníkem. Zděšen přijde za opatem a povídá:
- Jen vstoupím do vašeho opatství, tak vidím ON a ONA, jdu dále a vidím ONA a ONA, a vzápětí vidím ON a ON.
Opat jen pokrčí rameny a povídá:
- Tak to máte kliku, Vaše Eminence.
Kdybyste přišel o chvilku dříve, tak byste ještě viděl JÁ a JÁ.

Heterolidi, homolidi, bilidi a mnoho dalších

18. listopadu 2011 v 21:01 | Malkiel |  Témata týdne
Jó, kde jsou ty jednoduché časy, kdy zemi obývali pouze lidé dvou pohlaví, muži a ženy? Já jsem byl až donedávna obyčejný člověk mužského pohlaví a najednou se dozvídám, že kromě toho jsem ještě heterosexuál. Já už ty tituly nemám ani kam dávat. Jsem milovník zvířat(platonický zoofil), milovník přírody(florofil?), modelář, fanoušek do lokomotiv, parníků a vojenské techniky, domácí kutil a chatař. A to všechno mám zastřešené svojí heterosexualitou, aby bylo jasno kdo jsem.

Taky se vám nechce uklízet?

17. listopadu 2011 v 17:16 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Nedostatek nápadů k tématu tohoto týdne, venkovní ponuré počasí a čtyři dny volna mně tak trochu donutily k jiné domácí činnosti. Piplat se s modýlky se mi ovšem tak nějak nechtělo. Zachtělo se mi udělat něco velikého, ba přímo heroického. A uznejte sami, že budování modelu o velikosti krabičky od zápalek moc heroicky nevypadá. A co dál? Svůj byt průběžně přebudovávám a zvelebuji, tak tady zase až moc práce není. Kromě úklidu, toho by zde bylo potřeba habaděj. Jenže úklid se také nedá ve svém výsledku považovat za příliš heroickou práci. (Kromě prošťouchávání ucpaného záchodu, což jest naopak práce nesmírně hrdinská.) Po úklidu je všechno stejné, jen je to o malinko čistší. Na chvíli. V okamžiku ukončení úklidu se hned začne zase všechno zasírat, věci se počnou hromadit a za chvíli je to stejné jako před úklidem.

Bisexualita, aneb sex na kole

15. listopadu 2011 v 21:59 | Malkiel |  Témata týdne
Termín "bisexualita" je ukázkovým příkladem toho, jak se u některých slov mění jejich původní význam. Slovo bisexualita vzniklo v první polovině dvacátého století, tehdy však označovalo úplně něco jiného než dnes. V té době došlo k velkému rozmachu výroby bicyklů a ty se tak staly masovým dopravním prostředkem středních a nižších vrstev.
První polovina 20.století však též byla obdobím, kdy začalo docházet k určitému uvolňování sexuality a lidé počali vyhledávat sexuální dobrodružství i ve vzdálenějších končinách. Zejména pokud měli doma své zákonité manžely a manželky. A právě dopravu za sexem na vzdálenější místa jim umožňovaly rozmáhající se bicykly. Proto se takový způsob provozování sexu začal nazývat "bicyklosexualita". Toto zbytečně dlouhé a těžko vyslovitelné slovo se však časem zkrátilo na "bisexualita".