Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Patálie s "kišou"

28. října 2011 v 22:31 | Malkiel |  Témata týdne
V roce 1979 jsme se s kamarádem rozhodli navštívit tehdejší Jugoslávii. Pamětníci vědí, že zajet si na dovolenou do Jugoslávie tehdy nebylo vůbec jednoduché a v jistém smyslu se to rovnalo výhře v loterii. Především tomu předcházelo neuvěřitelné množství žádostí, úřadování a s tím spojenou hromadou štěstí, aby člověk vůbec mohl vycestovat. "Vycestovat" byl takový specificky bolševický termín pro cesty do ciziny. Tehdy se necestovalo, ale "vycestovávalo". Nám se však všechna úskalí podařilo zdárně překonat a tak jsme jednoho krásného červencového dne roku 1979 nasedali do auta a vyráželi směrem ke slunnému Jadranu, do země lidově zvané "Jugoška". Úskalí tehdejšího cestování v této zemi podrobněji popisuji v článku Jugoslávie aneb patálie u moře, jehož část jsem použil pro tento článek.

Byla to moje první cesta k jižnímu moři a tak jsem pod vlivem fotografií očekával "azurové nebe". To se však nekonalo, protože když jsme sjížděli z dalmátských hor k moři, rozprostíral se nad ním jakýsi šedobílý opar. Kamarád sice tvrdil, že to je normální, že ty fotografie bývají přibarvené, ale pozdější události jeho tvrzení vyvrátily.
Po ubytování v kempu ve městě Makarska jsme z úst kolem usalašených Jugošů často slyšeli větu "ide Kiša". Stále jsem přemýšlel co to může být za osobu ta Kiša a kdy přijde. Jednu chvíli jsem se dokonce domníval, že nepřetržitý popěvek "Ide Kiša, Ide Kiša, Ide Kiša" vystupující z úst desítek Jugošů, je nějakou jugoslávskou verzí "Hare Krišna". Mnozí z těch Jugošů sice byli taky plešatí, ale narozdíl od Harekrišňáků byli vesměs pupkatí. Ráno jsem se to však dozvěděl, protože nás vzbudilo bubnování deště na stanovou plachtu. Následně jsem zjistil, že "kiša" je jakýsi místní druh monzunového deště, který když "priide", tak trvá sedm až deset dnů. Když se kiša pořádně rozjela a předsíňka stanu se nám začala plnit vodou, tak jsem pochopil, proč místního podnebí znalí Jugoslávci mají okolo stanů vykopané zákopy jako na frontě u Verdunu za první světové války. Vzal jsem tedy zákopnickou lopatku a naše soukromé jezírko jsem krátkým příkopem odvedl do nejbližšího jugoslávského okopu.
V noci nám však kiša předvedla svoji druhou tvář a tou byl vichr. Mohutné borovice se kymácely jako stébla trávy, stanové konstrukce vrzaly a uvolněné plachty práskaly jako bič. Co nebylo přivázané, to okamžitě mizelo v dáli. Čas od času takto zmizel i některý stan. S trochou škodolibosti jsem kvitoval i odlet jakési improvizované kuchyňky vedle usazených Jugošů, jejíž igelit nám práskal těsně za hlavami a rušil nás ve spánku. V této chvíli jsem v duchu poděkoval chamtivému provozovateli kempu. Při našem příjezdu jsme totiž zaplatili za místo v kempu a až po vjezdu jsme zjistili, že tam už žádné místo není. Zřejmě to už tak nějak patří k balkánským tradicím, prodávat něco, co neexistuje. Díky nedostatku místa jsme stan napasovali ohnutý jako rohlík mezi dvě borovice a vzhledem k tomu, že jsme doma zapomněli kolíky, ukotvili jsme jej pouze na čtyři šroubováky z nářadí automobilu. Když se začal zvedat vítr, tak jsem ještě pro jistotu stan přivázal k těm borovicím. A toto upevnění nám nepochybně zachránilo stan před ulétnutím. Při té vichřici jsem pochopil další fígl Jugoslávců, kteří měli cípy svých stanů kolem dokola zatíženy desetikilovými balvany. Ranní rozednění nám ukázalo výsledky nočního řádění "kiši", neboť dobrá pětina stanů byla zbořena. Některé neexistovaly vůbec, v lepším případě se s rozlámanými konstrukcemi válely na pláži a jeden nafouknutý stan jsme dokonce zahlédli plout daleko na moři. A náhle bylo v kempu místa dost. Kiša k nám však byla milosrdná tím, že nevyčerpala celý svůj časový limit deseti dnů a již po týdnu se váhavě vzdálila. A my jsme konečně mohli vzít nafukovací matrace a vyrazit na pláž užít si slunce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kerria Kerria | Web | 29. října 2011 v 9:02 | Reagovat

Ačkoliv jsem nikdy v Jugošce nebyla, přibližný význam slova kiša znám. Taky mě toto slovo napadlo při přemýšlení nad TT. Ještě uvidím, jestli mě napadne i zbytek článku a nejen název. ;-) Jinak patálie s Kišou mám taky, ale poněkud jiného druhu.

2 Janinka Janinka | Web | 29. října 2011 v 11:38 | Reagovat

Já ti mám takový pocit, že ta Kiša občas zavítá i do Jablonce, zrovna minulý týden se tu ukázala. Vody tu bylo po kotníky a co nebylo přivázané, ulétlo. Pár dní pobyla a zase je pryč, asi nabírá dech na příště :D.

3 Malkiel Malkiel | 29. října 2011 v 12:24 | Reagovat

[2]: To je poměrně známo, že v Jablonci řádívá Kiša nemilosrdně. Od toho také pochází zastaralé a dnes již málo známé lidové rčení: "Když potkáš v Jablonci Kišu, tak všechno stojí za pi*u". :D

4 mirunkaajenka mirunkaajenka | E-mail | Web | 30. října 2011 v 1:04 | Reagovat

Tak nějak myslím na ty ubožáky, kterým stan, celý nafouklý, plul po moři... Snad z něj stihli utéct. My jsme jen troškařili, protože když jsme přijeli na Oravu, první den jsme horkem ani nedejchali, a další dny celého týdne smolilo a smolilo... Taťka se nastydnul, moc s náma nemluvil, a dom se nejelo, protože tam byla babička, a to on byl rád, že je na chvíli z domu. A tak jsme mrzli a mrzli pod stanem.

5 Malkiel Malkiel | Web | 30. října 2011 v 2:01 | Reagovat

[4]: Ti lidé stačili z toho stanu včas utéci, ale potom smutně stáli na břehu a koukali do dáli na svůj stan na moři. Nějací dva chlapíci tam ale pro ten jejich stan zajeli motorovým člunem a přivezli jim ho.

6 punerank punerank | E-mail | Web | 30. října 2011 v 21:00 | Reagovat

Dovolená, jako malovaná!
Na nás si dovoluje víkend - roztáhl se od středy až do pondělí večera! Tak jen hlásím, že s tygříkem žijeme a těšíme se už i domů z šíleného valašska:)

7 Malkiel Malkiel | Web | 30. října 2011 v 21:18 | Reagovat

[6]: Tak to jsem rád, že vás tam Valaši neporubali valaškami. ;-)  :D Oni totiž nemají šelmy moc rádi, protože jim dáví ovce. :D

8 Janinka Janinka | Web | 31. října 2011 v 14:27 | Reagovat

[3]: Tak to jsem ještě neslyšela :-D, ale pravdy na tom určitě něco bude!

9 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 4. listopadu 2011 v 15:20 | Reagovat

Kdysi mi děda říkal, že od nich ze Šumperka jel do jugošky napchaný autobus a nazpátek se vrátilo devět lidí. Tak prohledali ty byty, těch, co odjeli na tvralo a zjistili, že to bylo dočista prázdné, všecko rozprodali, to nejnutnější vzali sebou a pak už je nikdo neviděl. :D

Já jednu dobu jezdívala do Chorvatska na ozdravné pobyty. Když zapršelo, tak tři dni v kuse a napršeli o do hotelu. :D Ale taková Kiša to asi nebyla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama