Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Říjen 2011

Duše naruby aneb Krabati jsou tady

31. října 2011 v 23:57 | Malkiel |  Témata týdne
Pro milovníky metalové hudby musím poznamenat, že název článku nenaznačuje znovuvzkříšení dávno zaniklé metalové kapely Krabat. Kdo vydrží číst dále, tak se vysvětlení dočká.
V tomto ročním období se moje duše pravidelně obrací naruby jako zimní kabát. Hladkou podšívkou navrch a hrubým vnějším dezénem dovnitř. Naši předkové nemohli pro všechny ty svátky zemřelých najít vhodnější období než toto. Samhain, Halloween, Dušičky neboli Všech svatých i dosud přežívající bolševický svátek Památka zesnulých. Tematicky do toho zapadá i ten 28.říjen, jako svátek vzniku Československé republiky. Ta už je taky mrtvola.

Hele, já fakt nevím

31. října 2011 v 0:58 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Buď jsem úplnej blbec, nebo se nám tady snaží někdo něco nabulíkovat. Ohledně spamů a spamových blogů vznikla řada diskuzí, kde jsem byl některými blogery označen za tvůrce spikleneckých teorií. A nejen blogery. Že prý Téma týdne prý mizí proto, aby s tím mohli něco udělat a aby jej od těch spamů vyčistili. Budiž, možná jsou mé teorie spiklenecké. Ale ať mi někdo nespiklenecky vysvětlí, proč to spamování stále pokračuje? Jak je možné, že téma týdne na dva dny zmizelo a když se před hodinou znovu objevilo, tak je zase plné toho spamového sajrajtu. Co tam tedy dělali, když bylo TT schované? Drbat na vejcích se mohli klidně bez schovávání TT.

Hra na schovávanou

30. října 2011 v 23:57 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Rubrika Téma týdne si s námi v poslední době hraje na schovávanou a to mně přivedlo na myšlenku trochu se zmínit o této i o jiných dětských hrách. A o smyslu her všeobecně.
Já jsem se v dětství příliš nezapojoval do tradičních kolektivních dětských her. Založením jsem spíš individualista než kolektivista. A proto jsem nikdy ani neměl moc rád hru na schovávanou. Nějak mně neosloval smysl této hry. Hledat někoho kdo je schovaný, aby on potom odněkud vyběhl a vítězoslavně mě zapikal, jsem vždy považoval za zbytečně vynaložené úsilí. I když jsem byl někdy vtažen do této hry a někoho jsem zapikal, tak jsem z toho nijak zvlášť blažený pocit neměl. Bylo to jen pomíjivé chvilkové vítězství.

Patálie s "kišou"

28. října 2011 v 22:31 | Malkiel |  Témata týdne
V roce 1979 jsme se s kamarádem rozhodli navštívit tehdejší Jugoslávii. Pamětníci vědí, že zajet si na dovolenou do Jugoslávie tehdy nebylo vůbec jednoduché a v jistém smyslu se to rovnalo výhře v loterii. Především tomu předcházelo neuvěřitelné množství žádostí, úřadování a s tím spojenou hromadou štěstí, aby člověk vůbec mohl vycestovat. "Vycestovat" byl takový specificky bolševický termín pro cesty do ciziny. Tehdy se necestovalo, ale "vycestovávalo". Nám se však všechna úskalí podařilo zdárně překonat a tak jsme jednoho krásného červencového dne roku 1979 nasedali do auta a vyráželi směrem ke slunnému Jadranu, do země lidově zvané "Jugoška". Úskalí tehdejšího cestování v této zemi podrobněji popisuji v článku Jugoslávie aneb patálie u moře, jehož část jsem použil pro tento článek.

Slejvák na pohřbu

27. října 2011 v 21:34 | Malkiel |  Témata týdne
K tématu tohoto týdne se výborně hodí jedna pasáž z mého staršího článku, kterou si tímto dovolím z toho článku malinko vykrást.
Před lety jsme pohřbívali babičku do hrobu na Vinohradském hřbitově. Zrovna jako na potvoru v tu dobu lilo jako z konve. Můj otec, stojíc zadumán, náhle pravil do smutečního ticha: "Taková zima a slejvák, a my jsme dali babičce do hrobu jen lehké letní šaty. Měli jsme jí dát zimník". Svůj proslov otec ještě vylepšil taneční kreací, kterou předvedl při házení kytice do hrobu. Uklouzl totiž na hromadě rozmoklého jílu a na okraji hrobu vyseknul perfektní "brejkdencovou" figuru.

Musím se vám přiznat

26. října 2011 v 13:43 | Malkiel |  Témata týdne
Musím se vám přiznat k něčemu děsivému, co mně provází již mnoho let. Něco už jsem naznačil v článku Když prší, tak zdrhejte!, ve kterém jsem popisoval situaci, kdy jsem do Jižních Čech přivezl déšť a zpátky do Prahy jsem vezl povodeň.
Je mi celkem jasné, že tím přiznáním na sebe přivolám řadu negativních reakcí, ale nemohu jinak. Mnozí mně zatratí, někteří mi budou spílat a mnozí budou pro mně možná požadovat obnovení středověkého práva útrpného. Jednou to tajemství však musí ven. A podle mně je lepší, když to prozradím takto na blogu, než kdybych to řekl někomu přímo do očí. Tím bych se pravděpodobně vystavoval riziku okamžité pěstní inzultace.

Můj běžný týden

26. října 2011 v 0:44 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
V poslední době se mezi některými blogery rozmáhají články s hodnocením uplynulého týdne. Tato praxe se mi natolik zalíbila, že jsem se minulý týden taky pokusil vyhodnotit. Mé hodnocení však bude o něco stručnější. Ještě holt nemám v tom hodnocení takovou praxi.

Pondělí 17.10. - Všechny pondělky mého života se řadí do kategorie "stojítozavyližprdel". Ani toto pondělí nebylo vyjímkou.
Úterý 18.10. - Stále kategorie "stojítozavyližprdel", ale začíná se to lepšit, protože se blíží středa. Ani toto úterý nebylo vyjímkou.
Středa 19.10. - Středa je fajn, protože každou středu jsem si určil jako den pracovního volna.
K večeru se to ale malinko kazí, protože se blíží čtvrtek.
Čtvrtek 20.10. - Opět kategorie "stojítozavyližprdel". Ani tento čtvrtek nebyl vyjímkou.
Pátek 21.10. - Stále kategorie "stojítozavyližprdel", ale perspektiva je velmi nadějná, protože se blíží víkend. Volný víkend.
Sobota 22.10. - Jupííí, nejlepší den z celého týdne. Sobota je tak parádní den, že jsem dokonce ochoten probudit se před jedenáctou hodinou, abych si to povalování užil v bdělém stavu. Sobotu je dobré proležet, nikoliv prospat. Moje sobota má přísná náboženská pravidla: Nesmí se ustýlat postel, pokud člověk neodchází z domova, tak má za povinnost nosit noční úbor až do večera, jsou zakázány veškeré hlučné činnosti, zejména luxování a taktéž jsou zakázány veškeré úklidové práce. Práce je povolena pouze za účelem přípravy jídla. Provozování koníčků pochopitelně není považováno za práci. Veškeré nutné práce je třeba přesunout na některý ze dnů z kategorie "stojítozavyližprdel". Provozováním práce v tyto dny už na nich stejně není co pokazit.
Neděle 23.10. - Neděle je tak trochu schizofrenní den. Je to sice ještě paráda, ale k večeru se to výrazně zhoršuje, protože se blíží pondělí.

Teď mi vlastně dochází, že mně to hodnocení uplynulých týdnů ani moc nebaví. Tak si tento týden vynásobte dvaapadesáti a máte zhodnocený celý můj rok. Hasta la vista.

Když prší, tak zdrhejte!

25. října 2011 v 2:17 | Malkiel
Před deseti lety jsme se rozhodli na závěr letní dovolené podniknout třídenní výlet po Jižních Čechách. Naše první zastávka byla ve starobylém městě Táboře. Byla to ovšem poslední zastávka, která nebyla doprovázena přívaly vody shora či zdola. Po procourání Tábora jsme vyrazili do Jindřichova Hradce. S naším příjezdem do Hradce se však do města dostavil i déšť.
I když ta průtrž mračen by se asi mohla urazit, kdyby byla nazvána pouhým deštěm.

Nevyzpytatelný svět počítadel

23. října 2011 v 18:11 | Malkiel |  Témata týdne
Jedním ze světů, který nás doprovází od kolébky až do hrobu, je svět počítadel. Všude jsou nějaká počítadla, která něco připočítávají nebo odpočítávají. Začíná to již v dětském věku, kdy přicházíme do styku s počítadly v podobě kuliček nebo vlašťovek navlečených na kovových tyčkách. V dospělosti však do našeho života vstupují sofistikovanější druhy počítadel. Počítadla spotřebované elektřiny a plynu, počítadlo spotřebovaného tepla na radiátorech nebo počítadla teplé a studené vody. Kupodivu ještě nikdo nevymyslel počítadlo námi vyprodukovaného tělesného odpadu, nainstalované v záchodové míse. "To byl jen takový malý bobek, to bude pouze za dvě jednotky, cink". "Ále, tohle je hovno jako cep, tak to bude rovnou za deset". "A teď ses navíc ještě poblil? No fuj, to je ale nechutné! To máš za padesát, a jestli to uděláš ještě jednou, tak ti strhneme malus jako to dělají pojišťovny při bouračce".

Kalouskův svět

23. října 2011 v 15:29 | Malkiel |  Témata týdne
Nedávno jsem vjel na Jižní spojku a prožil jsem těžký šok. Z každého druhého kandelábru se na mně šklebily dva ksichty mého neoblíbence Miroslava Kalouska. Když jsem se blížil k Barrandovskému mostu, tak už se mi chtělo s toho jeho jidášovského ksichtu skoro zvracet. Jen si to představte. Jedete několik kilometrů a samý Kalousek. Desítky Kalousků, stovky Kalousků. Ani autor kultovního horroru "Ptáci", mistr horrorů Alfréd Hitchcock, by nemohl vymyslet hnusnější horror než je tato nechutná plejáda Kalouskových ksichtů. A tak jako se ve filmu Ptáci slétají zběsilí opeřenci a vyklovávají občanům oči z očních důlků, tak v Praze na Jižní spojce se na občany slétávají stovky Kalousků a vyklovávají jim peníze z peněženek.