Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Srpen 2011

Můj malý antipříběh

31. srpna 2011 v 23:32 | Malkiel |  Témata týdne
Téma "Můj příběh" je velmi široké a je poněkud těžké specifikovat o co se vlastně jedná. Pokud bych například napsal, že si Franta rozbil držku, tak to není můj příběh, ale příběh Franty. Jenže v případě, že by si Franta rozbil držku, protože jsem mu já podrazil nohu, tak se z toho stává i můj příběh. Vlastně jsou to dva souběžné příběhy. Tyto dva příběhy totiž nemusí být zcela identické, protože oba z účastníků budou mít zcela jistě odlišnou interpretaci danné situace. Franta si bude myslet, že jsem vůl, protože jsem mu podrazil nohu a příliš zábavné to pro něho nebude. Já si však o sobě nebudu myslet že jsem vůl a jeho pád mně dokonce i trochu pobaví, zejména v případě, když Franta ponese třeba plato vajíček. No řekněte koho by nepobavilo plato roztřískaných vajíček? Pochopitelně cizích.

Příběh zygoty

29. srpna 2011 v 23:18 | Malkiel |  Témata týdne
Můj příběh se začal odvíjet v době, kdy jsem to ještě tak úplně nebyl já. Tehdy mi ještě říkali vajíčko a byl jsem tak nějak polovičatý, byl jsem takové půljá. Něco z té polovičatosti mi zůstalo do dneška, neboť ještě teď občas něco dělávám napolovic. Mé půljá si hovělo a čekalo co se bude dít. Jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se nebude dít nic a já přijdu nazmar stejně jako většina mých předchůdců. Tedy kromě jednoho, pokud mám přesné informace. Náhle to však začalo. Nastalo velké lomcování, natřásání, vzdychání a hekání. A prásk. Přilítlo hejno nějakých pulců a jeden z nich se do mně zavrtal. Teprve teď jsem to byl konečně já. Celý já. Teda až na to hrozné jméno. Říkali mi totiž "zygota". No fuj, vždyť to zní jako cigorka. Zprvu jsem se dokonce lekl, jestli nakonec nebudu v budoucnu nějaký nepřizpůsobivý. Všechno ale dopadlo dobře. Jsem jen trochu paličatý a to je prý normální. Ostatně, ta jména, která mi dávali později, taky nebyla žádný literární výkvět.

Vypláchnutá hlava

28. srpna 2011 v 0:14 | Malkiel
Z chaty se většinou vracím s vypláchnutou hlavou. Tu hlavu mívám vypláchnutou panenskou přírodou. Tentokrát jsem se též vrátil s vypláchnutou hlavou. Ovšem nikoliv panenskou přírodou, ale vodou. Včerejší předpověď byla slibná. Po vražedných vedrech tento týden meteorologové slibovali na sobotu příjemných 24 stupňů. Mé srdce zajásalo, neboť jsem se hodlal zúčastnit Tankového dne ve vojenském muzeu v Lešanech, kde se člověk celý den pohybuje v otevřeném prostoru, tudíž se na prudkém slunci vystavuje riziku uvaření mozku na tvrdo. Mozek totiž reaguje na var stejně jako vajíčko, čili tvrdne. Což si člověk může laicky zjistit zakoupením vepřového mozečku a jeho povařením. Podle odborníků je prý naše tkáň kupodivu nejpodobnější tkáni prasečí, nikoliv tkáni našich údajně nejbližších příbuzných, tedy lidoopů. Tato příbuznost s prasaty by vysvětlovala mnohá chování některých příslušníků našeho druhu.

Úřední floccinaucinihilipilification

27. srpna 2011 v 22:06 | Malkiel |  Témata týdne
Většina čtenářů si v souvislosti s tímto tématem týdne již nepochybně vygůglovala, že to krkolomné slovo "floccinaucinihilipilification" znamená v překladu přibližně něco jako "cosi bezvýznamného".
Navzdory nejchladnějšímu létu za poslední desítky let je v některých místech naší země dost horko. A to zejména na severu. Tradičním koloritem severočeských měst (a nejen těch) se stalo terorizování slušných občanů příslušníky nepřizpůsobivé menšiny. V minulých letech to bylo zejména hlukem, nepořádkem a drobnými krádežemi. S jídlem však roste chuť, zvlášť při zaručené beztrestnosti a nepostižitelnosti těchto nepřizpůsobivých občanů. Jejich agresivita narůstá, od drobných krádeží přecházejí k loupežím a přepadávání. Letos však již sáhli k mnohem těžšímu kalibru. K mačetám a k železným tyčím. Pro vládu, policii i místní samosprávu to však stále není nic významného. Je to pro ně "floccinaucinihilipilification". Jim přece žádné nebezpečí nehrozí.

Posraný úmysly

25. srpna 2011 v 23:24 | Malkiel
Podle dostupných informací si slovo "floccinaucinihilipilification" vymysleli studenti univerzity v britském městě Eton. To je celkem charakteristické, že si lidé sdružení v různých společenských či profesních skupinách vymýšlejí vlastní jazyk, kterému ostatní nerozumí, což uživatelům tohoto jazyka často přináší nemalé obveselení.

Hříčky se slůvky

24. srpna 2011 v 23:34 | Malkiel |  Témata týdne
Člověk si rád hraje se slovy, čehož je důkazem je právě slovo "floccinaucinihilipilification", připomínající jméno nějaké islandské sopky, které má v podstatě jednoduchý význam snadno nahraditelný jinými slovy.
Lidé si rádi zpestřují svůj jazyk vymýšlením různých slovních novotvarů. My jsme kdysi dávno, ještě před všeobecným zpopularizováním Járy Cimrmana, přisuzovali různé výrobky hypotetickým vynálezcům či výrobcům. Když ještě byly cigarety Sparta kromě tzv. amerik nejluxusnějšími cigaretami na našem trhu, nazývali jsme je označením "Spartyho výživná tyčinka". Pivu jsme pro změnu říkali "Pivyho lahodný nápoj". Benzínu jsme říkali "Benzínyho hnací tekutina". Jednu dobu se z toho stala úplná mánie, my jsme přejmenovávali všechno možné i nemožné, a trumfovali se v tom, kdo vymyslí největší kravinu. A tak vznikaly termíny jako Jídlyho chutná poživatina, Sportyho pohodlná obuv, Autobusyho přepravní vůz, Džínyho módní kalhoty, Nemocniciho budova nebo Masyho žvanec. Neinformovaný náhodný posluchač nás nutně musel považovat za blázny.

Honicipytlicification

23. srpna 2011 v 23:25 | Malkiel |  Témata týdne
V lidském dávnověku každý kmen mluvil jiným jazykem. Jak se příslušníci kmenů setkávali, ať již při kmenových válkách nebo při loupení manželek, obohacovaly se jejich jazyky o slova z jazyků ostatních kmenů. Tento proces obohacování a vývoje jazyků probíhá kontinuálně do dnešní doby. Současná éra globalizace však tento proces výrazně urychluje. Dříve když chtěl člověk navštívit jiný kmen, tak mnohdy musel ujít stovky kilometrů a strávit na cestě několik měsíců. V současné době stačí nastoupit do letadla a za pár hodinek se ocitneme na jiném kontinentu, kde žijí lidé, kteří vypadají zcela jinak než my a mluví nám zcela neznámým jazykem. Cestující našinec vystoupí z letadla a prohlásí: "Do prdele, to je ale vedro". A místní domorodci jsou rázem obohaceni o nová slova.

"Hele, něco ti leze ze zadku"

22. srpna 2011 v 5:33 | Malkiel |  Témata týdne
Onehdá jsem byl na návštěvě u přátel právě v době, kdy se je rozhodla navštívit naše společná kamarádka. V okamžiku, kdy kamarádka proplouvala okolo mně, jako kdybych se nějakou časovou smyčkou přesunul zpět o několik týdnů do 5. prosince, neboť za ní vlálo něco, co by mohlo s přimhouřením očí připomínat čertovský ocas z krepového papíru. Její ozdobu jsem komentoval slovy: Hele, něco ti leze ze zadku a žertovně jsem ji za ten "ocas" zatahal, načež se z ocasu vyklubalo asi půl metru růžového toaletního papíru, který jí čouhal ze zadní části kalhot. Vzhledem k tomu, že se v oné domácnosti růžový toaletní papír nevyskytoval, bylo jasné, že s ním musela přijít už z domova. Jakýsi zlomyslný rarach způsobil, že se tato jinak přitažlivá a zajímavá žena nějakou dobu courala pražskými ulicemi s touto "ozdobou" na zádi. Což ji nepochybně činilo ještě zajímavější.

Bátora, bumerang a buzeranti

21. srpna 2011 v 21:53 | Malkiel |  Témata týdne
Abych náhodou někoho neurazil, tak musím podotknout, že slovem buzeranti nemyslím homosexuální občany, ale někoho jiného, což vysvětlím později.
Vlastně všechno tak nějak začalo tehdy chystaným jucháním homosexuálů v pražských ulicích. Úředník Bátora se vyjádřil právě ke zmiňovanému pochodu homosexuálů. Jenže se vyjádřil tzv. politicky nekorektně. V překladu to znamená, že se nevyjádřil tak, jak si někteří představují, aby se lidé vyjadřovali. Bohužel se totiž dostáváme do totality. Totality myšlení a vyjadřování. Již neplatí svoboda jednotlivce. Platí to co je předepsáno, to co je určeno, že je správné. Věci se nesmějí pojmenovávat pravými jmény, protože by to bylo nekorektní. Nařízená korektnost a tolerance je zaklínadlem dnešní doby. Trefně se k tomu vyjádřil pan Jakl: "Buď k nám tolerantní, nebo od nás dostaneš po tlamě!"

Neobvyklé náhražky toaletního papíru

20. srpna 2011 v 10:06 | Malkiel |  Témata týdne
V předešlém článku Kouzlo improvizace jsem se zmiňoval o nucené improvizaci při hledání náhražky za toaletní papír v dobách nedávno minulých, pověstných nedostatkem toaletního papíru. Ani v dobách dnešního dostatku této komodity se však člověk někdy nevyhne situaci, kdy musí zaimprovizovat. Akutní střevní nutkání se totiž nepřizpůsobuje přítomnosti či nepřítomnosti toaletního papíru. V tomto případě se taková střevní příhoda dá přirovnat ke smrti. V obojím případě když to přijde, tak holt člověk musí jít. Výhodou dnešní doby je fakt, že když nás náhlá střevní příhoda přepadne v blízkosti jakéhokoliv WC, nemusíme nijak improvizovat s hledáním náhradního materiálu. Střeva si však nedají poroučet a mnohdy se rozhodnou k vyprazdňování mimo dosah WC. A zde již musíme začít improvizovat.