Především je těžké charakterizovat co to vlastně je magie. Pro někoho to je kouzelnické tahání králíků z klobouku nebo triky Davida Copperfielda, kdy nechá zmizet třeba celý dům. Pro jiného člověka je magie vykládání karet nebo vyvolávání duchů. Magií jsou i různé procedury spojené s podáváním kouzelných lektvarů či zaříkávání čarodejnic, mágů a šamanů. A jak už to tak u člověka bývá, nejčastěji přehlížíme to, co máme v sobě a v nejbližším okolí. To co považujeme za samozřejmé a obyčejné, ale co je ve skutečnosti tou největší magií. Je to magie zrození života. Jediná z tisíců mikroskopických spermií si vybojuje právo oplodnit miniaturní vajíčko a za devět měsíců je z toho čtyřkilový a půlmetrový človíček. Jen tak z něčeho, co není pouhým okem ani vidět. A za dvacet let je z toho třeba dvoumetrový habán. Plno lidí si může říci, že je to přece samozřejmé. Ale říkejte to tisícům bezdětných rodičů, pro které to samozřejmostí není. Zrod života je velká magie.
A nebo takové semínko, které spolu s možná statisíci ostatních spadne ze stromu. Kolik se jich uchytí a přežije, aby z nich za pár desetiletí vyrostl ztepilý strom? Pro jedno semínko magická záležitost, pro ostatní krátká a zbytečná existence.
Když mluvíme o magii zrození života, tak nesmíme ani zapomenout na tu magickou sílu našeho vědomí a podvědomí. Která nás nutí přežít, i když nás okolnosti srazily na kolena, nebo když jsme už po krk v bahně.
Kromě magické síly touhy po přežití však v sobě máme i magickou sílu touhy po dobrodružství.
Tu magickou sílu, která nutí člověka zdolávat hory, potápět se do mořských hlubin, létat ke hvězdám, překonávat rekordy a vůbec dělat věci zdánlivě nepochopitelné. Něco mimo běžné lidské standardy.
Nedávno na blogu u punerank vznikl spor o vhodnosti skákání padákem. Ano, z rozumového hlediska je to naprostý nesmysl. Jenže rozumové posuzování lidských činů je pouze jednou stránkou věci. Druhou stránkou je to, co je v nás, ta vnitřní síla, ta vnitřní magie, která nás žene dělat takové věci. Udělat prostě něco jiného, než běžně děláme. Lze nějak rozumově zdůvodnit skákání na laně do propasti, lezení po skalách, klouzání na prkýnkách do údolí nebo létání na rogalu? Nelze. A přesto se takovými činnostmi zabývají miliony lidí.
Je to ta magická síla v nás, která nás očarovává, jenž nám dává křídla bájného Ikara, který i přes varování svého otce stoupal stále výš ke Slunci, až se mu to stalo osudným. Ale další miliony lidí s podobnou touhou přežili, stále přežívají a přežívat budou.
Tu magickou sílu touhy po dobrodružství, vzrušení a dobývání neznámého nelze v člověku potlačit, protože je člověku vlastní, je součástí jeho života, je součástí jeho JÁ.
Hele, já vím, že tento článek není moc velká sranda. Ale nemusí Malkiel přece pořád jen šaškovat? Může taky někdy mluvit moudře. A nebo se o to moudro aspoň pokusit.
Ale přece jen si na závěr neodpustím malou hovadinku:
To není žádná magie
když v polévce maggi je
Trošku se ho nalije
polévka líp šmakuje
Naty | 
Vivat Maggi!
Hele, ale ten článek je opravdu myšlen vážně, kromě té říkanky o maggi. 
To by byla pro maggi výborná reklama. Já bych ji teda ocenila mnooohem víc, než ty keci v telce.
A pokus dopadl úspěšně :).