Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Říjen 2010

Samhallowdušičky

28. října 2010 v 0:06 | Malkiel |  Témata týdne
V minulých článcích jsem poněkud zdrbnul importované svátky. Osobně proti těm svátkům ani nic nemám. Co mi na těch svátcích vadí je především jejich děsná komercializace. To se ovšem týká všech svátků, tedy i těch našich původních. O šílených Vánocích, které v hypermarketech probíhají již od léta, jsem se již několikrát zmiňoval. Vlastně mi nevadí ani ten Halloween. Na něm mi snad vadí jen ten zprofanovaný americko-anglický název. Již to asi v mnoha článcích k tématu týdne bylo napsáno, že je to vlastně původní svátek oslavy konce keltského kalendářního roku s názvem Samhain. Tento svátek se tedy vlastně jen vrací do své domoviny, ze které byl před stovkami let vyhnán křesťanskými Dušičkami.

A co takhle Den Díkůvzdání?

27. října 2010 v 1:07 | Malkiel |  Témata týdne
Halloween již u nás pomalu a nenávratně zapouští kořeny. Je však ještě stále mnoho dní v kalendáři, kdy žádný svátek není a to je docela škoda. Můžeme se podívat do amerického kalendáře a některé svátky k nám  importovat. Například již příští rok 15.ledna si můžeme natřít obličeje černým krémem na boty a oslavit Den narození Martina Luthera Kinga (někteří se ani natírat nemusí). Když takto začernění vydržíme pět dnů, můžeme hned 20. ledna oslavit Památný den Martina Luthera Kinga. V hypermarketech budeme moci nakoupit čokoládové figurky M.L. Kinga a pověsit si je na vánoční stromeček, který příští rok už ani bourat nebudeme.

V hlubinách müsli

26. října 2010 v 15:48 | Malkiel |  Poetické blouznění
V hlubinách mysli
mám chuť na müsli,
jako droga to müsli,
sápe se mi po mysli.

Člověče pomysli
co bys byl bez müsli,
výživná hodnota müsli,
zlepší stav tvé mysli.

Navzdory stavu mé mysli
však nesnáším to müsli,
leč hlad mi vrtá do mysli,
tak tu píšu nesmüsli.


Halahoven

26. října 2010 v 1:54 | Malkiel |  MALKIPEDIE
Pro mnohé čtenáře bude jistě překvapující informace, že název halloween má původně kořeny v Ćechách. Již naši dávní předci z doby bronzové totiž využívali plyn vznikající z rozkládajících se exkrementů a rostlinných zbytků, který dnes moderně nazýváme bioplyn. Za tímto účelem byla vždy ve slovanské starověké osadě vybudována podlouhlá budova, na jejíž dno byl ukládán biologický odpad produkovaný jejími obyvateli. Z kvasících zbytků vznikal bioplyn, který byl obyvateli používán ke svícení, zejména za dlouhých zimních večerů, kdy už nemohli naši předci pracovat na polích a věnovali se domácím pracem.

Létající fantazie

24. října 2010 v 1:31 | Malkiel |  Témata týdne
Televize Prima včera uvedla Harryho Pottera, jako kdyby se také chtěla vyjádřit k tématu týdne. Přiznám se, že jsem se taky chvíli díval. Někdo možná filmy o Harry Potterovi nazývá fantasy, pro mně je to pohádka jako každá jiná. Ze stejného pohledu bychom mohli jako fantasy nazývat i pohádku o Červené karkulce. Nereálný děj, nereálné kulisy, nereálné postavy. Čarující a létající Harry Potter nebo mluvící vlk v posteli převlečený za babičku? Jaký je v tom rozdíl? Žádný.
Pokud bych měl něco na shlédnutém kousku filmu hodnotit jako fantasy, neboli fantastické, tak je to auto, v kterém Harry létal. To je pro mně opravdu fantastické.

Vlk z Brd, chrt z Vrch

24. října 2010 v 0:20 | Malkiel |  Témata týdne

Čeština je fantastický jazyk aneb Fantasy bez samohlásek

Některé jazyky doslova oplývají samohláskami. Ze známých evropských jazyků je to například finština. Z méně známých jazyků jsou to polynézské jazyky, které mívají pravidelné střídání samohlásek se souhláskami. Běžné polynézské slovo tak má většinou stejný počet souhlásek jako samohlásek, někdy dokonce více samohlásek. Každý jistě zná Honolulu, hlavní město souostroví Hawaii, nebo polynézský pozdrav "Aloha oe". Naproti tomu třeba taková čeština se někdy dovede bez samohlásek zcela obejít. Nevěříte?

Muž se sloním chobotem

22. října 2010 v 23:00 | Malkiel |  Témata týdne
Dlouho jsem zvažoval, jestli mám tento svůj článek "ze šuplíku" zařadit do tématu Fantasy. Není to sice klasická fantasy jako od Tolkiena nebo Rowlingové, ale svými prvky nepochybně splňuje některé z parametrů nejméně jednoho z podžánrů literárního směru fantasy. Cituji z Wikipedie: "Humorná fantasy - Mnohdy se satirickým či humorným podtextem vztahuje ke skutečnostem z našeho reálného světa". Teda, ten "sloní chobot" byl opravdu "fantasy". Pokud nebude některými čtenáři tento článek uznán za vhodný k tématu Fantasy, tak buďte prosím pamětlivi biblického doporučení: "Já do vás kamenem, vy do mně chlebem".

Frodo Pytlík a cesta do Čtvrtkozemě

21. října 2010 v 22:41 | Malkiel |  MALKIPEDIE
Není pochyb o tom, že jedním ze zakladatelů literárního žánru Fantasy je spisovatel J.R.R.Tolkien. Velký rozmach popularity tohoto žánru nastal zejména zfilmováním Tolkienova díla. Filmová trilogie dosáhla mimořádné popularity též u českých diváků, kteří se dožadují dalších filmových pokračování tohoto díla, tak jak to probíhá například u díla Joanne Rowlingové. Je však více než pravděpodobné, že pan Tolkien další romány již nenapíše. Knihy byly napsány, filmy natočeny, z tohoto pohledu se tedy zdá, že tato kapitola je již uzavřena. Ne ovšem pro české filmové diváky.

Fantasmagory aneb Haryk Potrat a lysohlávky

21. října 2010 v 1:50 | Malkiel |  MALKIPEDIE
Za devatero horami, devatero lesy a jedním kanálem ležela malebná vesnička jménem Beďary. Na okraji vesnice žila v chaloupce s doškovou střechou paní Johana Rohlíková. Paní byla velice chudá a neměla ani na jídlo. Naštěstí byl nedaleko její chaloupky hluboký les, který jí poskytoval dostatek obživy v podobě lesních plodů a hub. Pravda, moc druhů jedlých hub se tam nevyskytovalo a to málo ještě rychle vysbírali ostatní obyvatelé vesnice. Ale jedna houba se tam vyskytovala v hojném počtu a tu nikdo nesbíral, protože byla jedovatá. Paní Rohlíková však přišla na to, že když se houba šikovně povaří, tak se dá jíst. Ta houba se latinsky jmenovala Psilocybe arcana, česky zvaná Lysohlávka tajemná. (Zde prosím nezaměňovat s blogerkou Arcana, která je sice tajemná jako hrad v Karpatech, ale není halucinogenní )

Sranda na hřbitově

17. října 2010 v 22:19 | Malkiel |  Témata týdne
Hřbitovy, krematoria, pohřby. Smutná místa, smutné situace. Přesněji řečeno, měly by být smutné. Ne však pro každého. Já mám na pohřbech vždy neodolatelné nutkání se smát. Nevím co to je? Asi nějaká uchylka, nějaké hnutí mysli opačným směrem, než poskytuje daná situace. Ne že by mi na pohřbu připadalo něco veselého. Když se pohřbívá blízký člověk, tak na tom ani nic veselého není. Jenže já jedu na pohřeb a už po cestě se mi chce smát. A když projdu hřbitovní bránou, tak už se mi chce vysloveně chechtat. Potom celý obřad trávím kousajíc se do rtů a posmrkávajíc do kapesníku, abych zakryl úsměvy na tváři. Snažím se myslet na smutné věci, ale jako naschvál se mi vybavují jen vzpomínky na ty největší srandy a hovadiny, které jsem kdy zažil.