Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Květen 2010

"Kyselá prdel" pro obec Přepychy

30. května 2010 v 3:03 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Jsem pravidelným čtenářem humoristického časopisu SORRY, který dříve vycházel s podtitulkem PRDEL (Pravá DEmokratická Legrace). V časopise je jedna zajímavá rubrika, ve které redaktoři udělují dva tituly. Jedná se o titul "Kyselá prdel" za špatné skutky a "Sladká prdelka" za dobré skutky.
V souvislosti s právě ukončenými parlamentními volbami mně napadlo, že bych si mohl tyto tituly vypůjčit. Jako jedna z prvních obcí, ve které byly sečteny volební výsledky, byla východočeská obec Přepychy u Pardubic. Na tom by ovšem nebylo nic zvláštního. Zarážející je spíš fakt, že vítězem parlamentních voleb v té obci se stali komunisti.

Droga jménem Feminium

29. května 2010 v 23:51 | Malkiel |  Témata týdne
Ve všeobecném povědomí lidí jsou za drogy považovány především látky chemického či přírodního původu, které nějakým způsobem ovlivňují chování i mysl člověka. Když jsem si tuhle jen tak namátkou na protidrogovém webu pročítal účinky různých druhů drog, byly mi ty projevy velmi povědomé. To už jsem přece mnohokrát prožil a přitom žádné drogy neberu a nikdy jsem nebral.

Feťákem snadno a rychle

29. května 2010 v 2:39 | Malkiel |  Témata týdne
Často trávím volný čas pozorováním a fotografováním všelijaké přírodní havěti. Pokud však chce člověk pozorovat přírodu, musí splynout s krajinou, aby příroda nemohla pozorovat jeho. Jako nejvhodnější se mi k tomu jeví maskovací oděv, lidově řečený "maskáče". Jsou praktické, pohodlné, trvanlivé a velké množství prostorných kapes umožňuje pohyb přírodou bez zbytečných zavazadel. Pokud by se někdy udělovala Nobelova cena za praktičnost, byly by maskáče jedním ze žhavých kandidátů.

S mobilem na uchu rovnou na krchov

19. května 2010 v 1:39 | Malkiel |  Témata týdne

Nechci zde otevírat populárně choulostivé téma o tom, kdo je lepší řidič, jestli ženy nebo muži. Každé pohlaví je něčím specifické, žádné není lepší nebo horší. Znám bravurní řidičky, které za desítky let najezdily desetitisíce kilometrů bez pojistné události a stejně tak znám muže, kteří bourají dvakrát do roka. V tomto článku se chci zmínit o fenoménu, který bych pracovně nazval: "Ženy, volant a telefon".

Pohnutý osud Žižkova koně

17. května 2010 v 0:49 | Malkiel |  MALKIPEDIE
Žižkova jezdecká socha na Vítkově je našim občanům i mnohým zahraničním turistům dobře známa. Málokdo však zná její skutečnou historii, respektive historii Žižkova koně. Je jakýmsi nepsaným pravidlem lidských dějin, že nepatrné události mnohdy dovedou spustit řetězec nedozírných historických následků. A tak například za slavným vítězstvím husitů na hoře Vítkově v roce 1420 stojí fatální chyba německého kováře.

Nová fakta o životě Jana Žižky

15. května 2010 v 2:56 | Malkiel |  MALKIPEDIE
Dlouhá desetiletí se odborníci i laici přou o to kdy a kde skonal slavný vojevůdce Jan Žižka. Podle nepotvrzených zpráv prý k úmrtí došlo v roce 1424 u Přibyslavi. Vzhledem k absolutnímu nedostatku dobových písemných pramenů je toto datum považováno za pravděpodobné, tedy i přijatelné. V nedávných dnech ovšem vznikl zásadní průlom v identifikaci času a místa Žižkova skonu. A jako již mnohokrát se na tomto objevu podílel nám dobře známý investigativní novinář Standa Motolice. Mravenčí prací se mu podařilo vypátrat přesné místo i datum ukončení života slavného vojevůdce.

Bronzová socha Jana Husa byla ukradena

14. května 2010 v 1:51 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
V uplynulých dnech došlo v našem hlavním městě k politováníhodné události. Ze Staroměstského náměstí byla ukradena slavná socha Mistra Jana Husa. Vzhledem k tomu, že mnohatunová socha byla z bronzu, je důvodné podezření, že za krádeží stojí zloději barevných kovů. Je záhadou, jak mohla tato ohromná socha nepozorovaně zmizet přímo pod dohledem kamer i městských strážníků. Protože byla tato socha významnou dominantou turisty velmi oblíbeného Staroměstského náměstí, nechal pražský magistrát okamžitě vyhotovit kopii této sochy vymalovanou na plátně, aby návštěvníci hlavního města tak úplně nepřišli o tento úchvatný pohled.

Gottwaldův puch

13. května 2010 v 2:57 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Tento článek by mohl být volným pokračováním předchozího článku o Lucii Borhyové a jejím prohlášení, že čeští muži smrdí. Někteří nepochybně ano. Nedávno jsem navštívil nově rekonstruovaný památník na vrchu Vítkově v Praze. Přesto, že na ten památník již desítky let téměř denně koukám, nikdy jsem uvnitř nebyl. Ostatně kromě papalášů, kteří se tam chodili klanět svým ideovým vůdcům tam za minulého režimu žádný obyčejný smrtelník nemohl. A taky proč by tam lezl.

TV Noha a Borhyně

10. května 2010 v 23:21 | Malkiel |  Témata týdne
Když se řekne "nova", většině lidí se okamžitě vybaví televize Nova. A každý si pod názvem TV Nova představuje leccos. Já když si představím televizi Nova, tak vidím vytlemenou Borhyovou, která se přiblble usmívá i když předčítá tragickou zprávu. Tato dáma u mně má vroubek od té doby kdy prohlásila, že čeští muži smrdí. Chtěl bych ji ujistit, že v některých situacích smrdí i ten její Niko. A jen tak mimochodem, tento "voňavý" Řek je u nás označován jako bohatý dědic rodinného hotelového impéria. Pomocí Googlu však člověk snadno zjistí, že žádné hotelové impérium Papadakis neexistuje, a že kromě Blesku a Novinek.cz není na celém internetu o tomto "boháčovi" ani zmínky. Něco tady opravdu smrdí, ale čeští muži to tentokráte nebudou.

Tanec, toť předpokoj lásky

9. května 2010 v 23:25 | Malkiel |  Témata týdne
Při vyslovení slova tanec se mi často vybavuje Jan Werich, který v roli pupkatého císaře Rudolfa II v punčocháčích typu "Harapes" láká Sirael utkanou z nejjemněších substancí Jupitera k erotickým hrátkám s tvrzením, že "tanec, toť předpokoj lásky". Filmový císař Rudolf však nebyl tak daleko od pravdy, protože tanec provozovaný lidmi je prakticky určitou kopií seznamovacích a pářicích rituálů z říše zvířat. Neboli, že je jakousi předehrou páření. Mnozí lidé však v tanci našli takovou zálibu, že už po něm ani páření nepožadují a zůstávají jen u té předehry.