Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Sonda do historie Pltníků

15. listopadu 2009 v 15:56 | já |  MALKIPEDIE
Z historie lidstva jsou známy některé národy, které se vyznačovaly specifickým způsobem života vázaným na vodní hladinu. Všeobecně jsou tyto národy označovány jako "mořské národy". Zejména oblast Středomoří je historicky spjata s těmito národy. Příslušníci mořského národa trávili většinu času na lodích, kde se odehrával veškerý běžný život těchto lidí. Čas od času však bylo třeba zakotvit u břehu, doplnit zásoby pitnou vodou, potravinami a čerstvými ženami.

V místech častějších zastávek tak později vznikaly osady, jakási logistická centra, kde se především skladovaly zásoby zboží pro příští plavby a též se domorodým obyvatelům prodávalo zboží, které bylo námořníky ukradeno jinde. Vlivem extrémní plodnosti námořníků však začínalo být na lodích příliš těsno, bylo tedy nutné zakládat další osady na pobřeží Středozemního moře a středomořských ostrovech, kam byly odkládány lidské přebytky z lodí. Jedním z dominantních mořských národů byli Féničané, kteří ovládali prakticky celé Středomoří od Herkulových sloupů až k Palestině a Libanonu. Romnožováním a zakládáním dalších osad docházelo k faktickému přesouvání mořských národů na pevninu, kde buď asimilovali místní obyvatelstvo a nebo jím byli asimilováni. Tímto způsobem mořské národy postupně zanikly. Není však tajemstvím, že mnohé dnešní středomořské národy nesou dodnes geny Féničanů a v menším množství též Filištínů a Kreténů (prapůvodní název obyvatel ostrova Kréta). Jediným skutečným pozůstatkem mořských národů tak jsou tzv. mořští cikáni žijící dodnes v Thajsku. Podobná situace jako s mořskými národy se však někdy vyskytovala i ve vnitrozemí Evropy, tak trochu mimo hlavní historické dění. Vnitrozemské národy vázané na vodu však pochopitelně nemohly být nazývány mořskými, nýbrž říčními. Jedním z těchto národů jsou nepochybně Pltníci, žijící kdysi především na řece Váh, v menším množství též na řekách Dudváh a Dunajec, v tehdejších Horních Uhrách. Etnogeneze Pltníků je však zcela opačná oproti tradičním mořským národům Středomoří. Pltníci totiž byli původně suchozemským národem, který se postupně přesouval na hladiny řek. Přesun Pltníků na hladiny řek byl způsoben zejména postupující industrializací evropského prostoru a tím i potřebou zvýšení těžby dřeva. Problémem však byl způsob dopravy z horských kotárů do nížiny. Zatímco v českých zemích byly na líně tekoucích řekách poražené kmeny vázány do velkých vorových svazků a pohodlně dopravovány ke spotřebiteli, na slovenských horských bystřinách tato praxe nebyla možná. Klády tedy byly zprvu po jedné spouštěny do řeky a splavovány do nížiny. Neřízené klády však způsobovaly v dopravě komplikace, neboť se často zadrhávaly v zátočinách řeky, čímž docházelo k vrstvení klád až z nich posléze vznikaly přehrady, zadržující vodu i další klády. Dřevařští dělníci tak na dolním toku marně čekali na klády, výroba dřevařských výrobků vázla a fabriky měly zbytečné prostoje. Když se však přehrada náhle protrhla, připlulo klád najednou tolik, že je dělníci nestačili ani všechny pochytat, přičemž valící se voda někdy spláchla pracovníky až do Dunaje. Odběratel potom odmítl Pltníkům za dřevo nejen zaplatit, ale ještě požadoval odškodné za odplavené dělníky, což značně ruinovalo Pltnický rozpočet. Pltníci tedy vymysleli důmyslný způsob řízení klád v říčním korytu, při kterém si každý jednotlivý Pltník sedl obkročmo na kládu, vzal do ruky bidlo a již se řítil korytem bystřiny do nížin. Nevýhodou tohoto systému bylo, že se kulaté klády v prudce tekoucích vodách často otáčely i s Pltníkem hlavou dolů, následkem čehož mnozí Pltníci dojížděli do dřevařského závodu s totálně otlučenými hlavami, bez klobouků a bez bidel.
Jeden z důvtipných Pltníků však přišel na spásný nápad, vydlabat do klády dutinu, do které se mohl posadit a pohodlně kormidlovat kládu, s minimálním rizikem převržení. Pltníci se tak stali vlastně vynálezci a prvními průkopníky kanoistiky na divoké vodě. Kromě toho vynalezli i dřevěná koryta na plavení dříví, která se stala předchůdcem dnešních tobogánů v zábavních aquaparcích. Šikovnost Pltníků a jejich know-how zrychlující dopravu dřeva, byly náležitě ceněny odběrateli, následkem čehož se Pltníci později stali monopolními dopravci plaveného dříví. Vzrůstající poptávka po těženém dřevu však způsobila, že se celý národ Pltníků bez přestávky pohyboval na vodě. Jejich uvolněná místa na souši mezitím obsadili jiní obyvatelé Slovenska, v důsledku čehož se Pltníci už neměli kam vrátit a stali se tak plnoprávným říčním národem. Po rozpadu Rakousko-Uherska se zástupci národa Pltníků dokonce zúčastnili Versailleských jednání a dožadovali se vytvoření vlastního státu, stejně jako další národy bývalé Habsburské říše. Jejich územní požadavky zahrnovaly řeku Váh s přilehlými břehy do vzdálenosti půl kilometru od podélné osy procházející středem vodního toku. Pltnický stát by tak byl 400 kilometrů dlouhý a jeden kilometr široký. Součástí plánovaného Pltnického státu též měly být autonomní oblasti Pltnické Dudvážsko a Pltnické Dunajecko. Navrhovaným státním zřízením měla být konstituční monarchie s velkovévodou Pltěm I. Zejména američtí a francouzští vyjednavači však byli po negativních zkušenostech s Habsburky silně proti zakládání další monarchie, tak zástupci Pltníků ustoupili z požadavku na monarchii a smířili se republikánským zřízením. Návrh na založení Pltnické republiky již byl téměř zapracován do připravované Trianonské smlouvy, když spojenečtí kartografové a etnografové zjistili, že břehy zmíněných řek jsou obsazeny jiným etnikem, v důsledku čehož nemají Pltníci na tato území žádný zákonný nárok. Pltnická delegace tedy ustoupila z požadavků na břehy řek a předložila spojencům poopravený návrh na založení Pltnické říční republiky. Ani tento návrh však neprošel, protože podle mezinárodního práva jsou vodní toky veřejným přírodním bohatstvím a nemohou se stát vlastnictvím žádného jednotlivce, ani skupiny osob, ani státu. Neúnavní Pltníci tedy opět přepracovali svůj návrh a předložili požadavek na přidělení říčního dna zmíněných vodních toků. Po předložení tohoto návrhu se mezi spojenci a navrhovateli rozhořela vášnivá diskuze na téma, do jaké hloubky patří dno ještě ke korytu řeky a od jaké hloubky už je součástí běžného zemského povrchu. Po několikadenních jednáních však byl i tento požadavek zamítnut, z důvodů praktické nemožnosti vytyčení státní hranice v horizontální rovině pod říčním dnem. Pltnický národ se tak stal součástí nově vzniklé Česko-Slovenské republiky, stejně jako Psohlavci na Šumavě, Újmaďári na Žitném ostrově nebo obyvatelé Spišského podhradí. Nutno poznamenat, že i přes tento neúspěch se později stali Pltníci plnohodnotnými občany nově vzniklého mnohonárodnostního státu a nemalou měrou se podíleli na celostátním ekonomickém rozvoji v meziválečném období. Za druhé světové války se též výrazně zapojili do protifašistického odboje, neboť ve svých vydlabaných kmenech pašovali k partyzánům zbraně a munici, unikajíc tak slídivým zrakům Hlinkových gardistů i německých vojáků. V poválečném období se potom svými dodávkami dřeva významně podíleli na obnově válkou zničené Evropy. Čas ovšem někdy bývá nemilosrdný a s rozmachem výroby plastických hmot, moderních stavebních materiálů a změnou způsobu topení stále klesala poptávka po dřevu, až se postupem času všichni Pltníci ocitli bez práce. Nemaje se však kam vrátit na rodnou pevninu, rozplavali se na posledních kládách po celé Evropě a za národem Pltníků se tak zavřela voda. V posledních letech sice nastává jakási renesance dopravy plaveného dříví jako turistické atrakce, ta však nemá se skutečným národem Pltníků nic společného.
Jediní z národa Pltníků, kteří po sobě zanechali nějaké hmatatelné stopy, byli Pltníci plavíci se na řece Dudváh, kteří se nějakou záhadou doplavili až na Šumavu, kde se usadili a proslavili se výrobou hudebního nástroje, který nostalgicky nazvali podle své rodné řeky - dudy. Exotický hudební nástroj se rychle dostal do obliby u místních obyvatel a za pár let se již žádná šumavská kapela bez tohoto nástroje s charakteristickým zvukem neobešla. Jeden z neposedných Pltníků však nemohl vydržet na pevné zemi, tak se i s tímto nástrojem vydal opět na vodu, doplavil se až na Britské ostrovy a na čas se usadil ve Skotsku. Skotové byli jeho nástrojem doslova uchváceni, stejně jako předtím obyvatelé Šumavy. A to natolik, že se dudy staly skotským národním nástrojem. Dudy se dokonce staly oficiálním hudebním nástrojem téměř všech vojenských kapel v anglosaském světě, oblíbeným pro svůj tesklivý zvuk zejména při smutečních pochodech. Obliba tohoto nástroje ve Skotsku dosáhla takových rozměrů, že Skotové začali dudy považovat za svůj vlastní vynález. O lživosti tohoto tvrzení však vypovídá fakt, že místo, kde se usadil zmíněný Pltník bylo na počest jím dovezeného nástroje nazváno poněkud zkomoleně Dundee. Původní Pltnický název nástroje "dudy" byl totiž anglosasy vyslovován "djůd", což ovšem v angličtině znamená "kropení". Pro odlišení tedy do jména města přidali hlásku "n". Kdo by taky chtěl žít v pokropeném městě, pod tímto názvem si lze představit ledacos. Co se později stalo s oním skotským Pltníkem je zahaleno tajemstvím, podle dobových pramenů však jednoho dne opět nasedl do své klády a vydal se kamsi do neznáma. Prý už nemohl poslouchat to neustálé skučení dud v celém širokém okolí. Zlí jazykové tvrdí, že se z toho věčného dudání zbláznil. Nepotvrzené zdroje z britských přístavních hospod hovoří o tom, že někteří námořníci při přeplavbě Atlantiku zahlédli podivný kvílející přízrak sedící v kládě, vyplouvající a opět mizející v mlze. Námořníci přízrak pojmenovali názvem Flying Buzzer (vyslovováno Flajin Bazr), znamenajícím Létající Siréna, jako připomínku na bájné řecké Sirény, lákající námořníky na skaliska. Někteří pověrčiví kapitáni tankerů se dokonce v místě setkání s přízrakem po vzoru dávného Odyssea přivazovali ke stěžňům radiolokátorů a svým námořníkům zalévali uši voskem. Francouzští námořníci později anglický výraz "Flajin Bazr" zkomolili na "Pays Bas", což ve francouzštině znamená Nizozemí neboli Holandsko. Francouzský výraz později zpět převzali britští námořníci a Pays Bas zkomolili na Flying Dutch (vyslovováno Flajin Dač), což znamená Létající Holanďan. A tak z bloudícího Pltníka vznikla pověst o bludném Holanďanovi. Stopy po nešťastném Pltníkovi končí kdesi v oblasti, která byla později nazvána Bermudský trojúhelník. Z výpovědí pilotů amerických stíhaček vyplývá, že některé letouny byly ve vysoké nadmořské výšce atakovány letící pištící kládou.
Když o několik let později pronikly na veřejnost zprávy o údajné havárii mimozemské lodi v pověstném Area 51 v Nevadě, bylo vědci zjištěno, že molekulární struktura materiálu, z kterého byla loď vyrobena, je identická s molekulární strukturou stromu Quercus cerris Pltnicus, který se endemicky vyskytuje pouze v oblasti Pováží, tedy v původní domovině národa Pltníků. Zjištěné informace však byly americkými úřady přísně cenzurovány, protože v době vrcholící studené války by informace o přistání létajícího předmětu z východní země na americkém území vyvolala paniku mezi občany USA. A v tomto místě definitivně končí veškeré stopy po bloudícím a dudajícím Pltníkovi. I k Pltníkům usazeným na Šumavě se však později přiblížil soumrak, neboť druhá polovina dvacátého století přinesla nástup elektronických hudebních nástrojů, který ukončil konjukturu výroby dud. Navíc se dudy zvukově ani technicky nehodí k většině moderních hudebních stylů. Třeba při takovém technu by dudák neměl vůbec šanci stíhat rytmus. A tak se Dudvážští Pltníci rozplynuli stejně, jako o něco dříve jejich Vážští a Dunaječtí soukmenovci. Ale dudy tu po nich zůstaly a za to před nimi smekám klobouk. Dudy jsou holt dudy a v některých oblastech jsou prostě nenahraditelné.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kiki kiki | 5. prosince 2011 v 14:46 | Reagovat

blbost

2 uesý uesý | 19. září 2012 v 12:33 | Reagovat

khbutgfzfzu 8-O  :D  :-x  :-?  :-(  ;-)

3 sexousek karel sexousek karel | E-mail | Web | 19. září 2012 v 12:36 | Reagovat

seks seks pcvina [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]

4 g vkgv g vkgv | 19. září 2012 v 12:36 | Reagovat

sex

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama