Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Patálie se sršni

6. listopadu 2009 v 23:31 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Po včelím dobrodružství z předešlého roku, popisovaném v článku "Patálie s včelami", jsem další chatařskou sezónu zahajoval poněkud s obavami.Včely však již byly z chaty pryč, tak se mi ulevilo. Těm několika sršňům, kteří spolu s ostatním hmyzem občas poletovali okolo verandy, jsem nepřisuzoval nějaký větší význam. Jsme přece v přírodě a sršni do přírody patří.

To jsem ovšem ještě netušil, že ti poletující sršni byla jen jakási předsunutá hlídka, jako nějací ubytovací agenti, kteří hledali nové místo pro ubytování královny. Po několika týdnech se totiž opakoval podobný děj jako předešlého roku, jenže v opačném sledu. Sršni totiž nepřilétli k chatě, ale naopak z ní vylétávali. Sršni totiž mají jiný organizační systém než včely. Nestěhuje se celý roj, ale jen královna s několika bodygardy, která sama postaví hnízdo, snese vajíčka a stará se o líhnoucí se mláďata. Ty jak postupně rostou, přejímají péči o další mladé a rodinka se hezky rozrůstá. Sršni konkrétně vylétávali z díry po suku v palubkách ve štítu chaty, na opačné straně, než byly loni včely. Jenže zuřivá bodající pruhovaná torpéda jsou poněkud silnější kalibr než malé roztomilé včeličky, které bodají jen vyjímečně, protože je bodnutí stojí život. Mí synové, kteří měli ložnici v podkroví přímo u štítové stěny, mně jednou zavolali, ať si jdu nahoru něco poslechnout. Za sololitovou stěnou se ozývalo děsivé bzučení a škrábání. Začal jsem mít docela obavy, aby se sršni neprokousali papundeklovou stěnou. Jeden syn je totiž alergik a i po bodnutí obyčejným komárem oteče jako reklamní panáček na pneumatiky Michelin. Dalším problémem byli mí tři psi, protože někteří hafíci mají takový zvyk honit se za každým hmyzem a chytat jej do tlamy. Měl jsem tehdy dvě velké chrtice a malého italského chrtíka. Ty velké čuby hmyz s oblibou honily, ale jim se nic nestalo, paradoxně to odskákal ten malý pes, který hmyz nikdy nehonil. Nějaký sršeň jej zřejmě považoval za kořist a uštědřil mu ránu svým žihadlem. Psík následně z jedu dostal otravu krve a nebýt veterinárního zákroku, tak by umřel. To mě dosti rozčílilo. Tak to ne, psy mi sršni likvidovat nebudou. Navíc tady bylo stále nebezpečí ohledně možného bodnutí syna. Příroda, nepříroda, sršni půjdou z baráku. Absolvoval jsem telefonické kolečko, hasiče jsem však už po zkušenostech z včelami vynechal. Hygienická stanice se od sršňů distancovala, dezinsekční služba též. Jediné co jsem se dozvěděl, že sršni jsou chránění a jejich zabitím se vystavuji trestnímu postihu. Osobně bych neměl nijak velký zájem jen tak z rozmaru zabíjet sršně. Pokud jsou však nastěhovaní do mé chaty, ohrožují mé rodinné příslušníky a domácí miláčky, tak to klidně udělám. Myslím, že v trestním zákoníku existuje nějaký paragraf o sebeobraně.
Vyrazil jsem tedy do drogerie zakoupit vhodný postřikový materiál. Sháněl jsem přípravek Actelic, s kterým jsem měl již z dřívějška dobré zkušenosti při hubení hmyzu v paneláku. Od drogistů jsem se však dozvěděl, že ekoteroristi prosadili zákaz výroby tohoto přípravku. Prý je škodlivý. No samozřejmě, domluvy na obtížný hmyz jaksi nezabírají, je tedy třeba použít něco, co jim škodí. Zakoupil jsem tedy největší balení přípravku Raid (neškodlivého!) a chystal se k večerní likvidační akci. Sršni však zřejmě něco tušili. Běžně po 22 hodině již všichni chrápali, ale ten den ne. Vždy když jsem vylezl na verandu zjistit jestli už spí, okamžitě vylétlo z hnízda několik hlídačů a výhružně kolem mne poletovali. Až okolo jedné hodiny po půlnoci zřejmě byli uondáni natolik, že na mé procházky po verandě přestali reagovat. Díra po suku, kterou vlétali do svého hnízda, byla těsně vedle okna do podkroví. Vyhnal jsem tedy synky do spodní části chaty, oblékl se do silné motocyklové kombinézy, nasadil integrální přilbu, pevné rukavice a vylezl jsem do podkroví. Opatrně otevřu okno a pozoruji díru po suku. Oni opravdu spí a netuší, že se právě na ně chystá pohroma. Vystříkal jsem do díry celou nádobku postřikovače, téměř akrobatickým způsobem jsem seběhl žebřík z podkroví, zabouchl za sebou poklop a běžel se podívat na prosklenou verandu co se bude dít. A dělo se. Něco, co by se dalo přirovnat k soudnému dni. Z nějakého tajného východu počaly vylétat stovky rozzuřených sršňů, byly mezi nimi až pěticentimetrové kusy, které jsem nikdy předtím neviděl. Sršni zběsile poletovali okolo verandy a naráželi do velkých skleněných tabulí jako projektily z kulovnice s takovou silou, že hrozilo prasknutí skla. Takticky jsem se tedy stáhnul z verandy a sršní řádění jsem pro jistotu sledoval bezpečně skrz další prosklené dveře. Po několika minutách však začaly útoky sršňů slábnout až ustaly úplně. A byl od sršňů klid. Jeden rok včely, další rok sršni. Co přilétlo na chatu příští rok už jsem se však již nedozvěděl, neboť se mi na podzim podařilo koupit pozemek v bývalém vojenském prostoru, kde jsem si počal budovat vlastní rekreační sídlo. Od hmyzu jsem ovšem ani tam neměl klid, protože na novém místě si mně oblíbili ohromní křídlatí mravenci, kteří první léto vždy po západu slunce přilétali v ohromných hejnech a nestydatě se pářili na střeše mého karavanu. Nějakou tajnou hmyzí poštou se však zřejmě dozvěděli, jak jsem zatočil se sršni a příští rok už raději nepřiletěli.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pavel Pavel | 23. dubna 2010 v 19:46 | Reagovat

Srsni jsou chraneni, to je pomalu na trestni oznameni.

2 Pavel Pavel | 23. dubna 2010 v 20:42 | Reagovat

Myslim, ze hasici by je premistili. Tak priste...

3 malkiel malkiel | 23. dubna 2010 v 23:04 | Reagovat

Pavel: Že jsou sršni chráněni to vím. Jenže pokud mi jde o zdraví alergického dítěte, které může po bodnutí sršněm upadnout do anafylaktického šoku a udusit se, tak mám jasnou volbu. Mimochodem, nedávno si sršni u nás v domě udělali hnízdo v rozvodné skříni. Na zavolání správce domu přijeli hasiči a udělali to samé co já. Jednoduše sršně vystříkali sprejem a potom je vymetli. Ono to prostě někdy nejde, za každou cenu chránit kdejakého brouka. ;-)

4 Pavel Pavel | 24. dubna 2010 v 14:49 | Reagovat

malkiel: To je potom jasny, takhle by se zachoval kazdy clovek. Ja jsem na nekde videl, ze hasici "vysavali" vceli roj do nejakeho pytle, tak jsem myslel, ze by to udelali i se srsni. Asi zalezi i na okolnostech a pocetnosti roje. Jinak koukam, ze srsni si vas dum celkem oblibili ;)

5 vasekalukas vasekalukas | E-mail | 10. července 2011 v 14:55 | Reagovat

Chudák pejsek... :-(

6 Lukáš Lukáš | E-mail | 3. října 2014 v 21:21 | Reagovat

Můžete mi prosím někdo napsat číslo paragrafu a zákona, ve kterém je uvedeno že je sršeň chráněná? Neni to vůbec pravda. Pokud odstraníte hnízdo, které ohrožuje bezpečnost či dokonce život. Chráněný je pouze druh proti vyhubení. Ne jednotlivé roje a hnízda, která, jak už bylo řečeno, i hasiči jednoduše vymlátěj. ;-)

7 Filip Filip | E-mail | 4. června 2015 v 4:00 | Reagovat

Sršeň obecná je chráněna jako druh proti vyhubení, v České republice není nelegální odstranění jednotlivého hnízda / jednotlivých hnízd, protože to sršeň obecnou, jako druh, neohrožuje. To, zda hnízdo ohrožuje život, zdraví, není z tohoto pohledu relevantní.

Sršeň obecná není obratlovec, nevztahuje se na ni tedy zákon na ochranu zvířat proti týrání, ani mezinárodní úmluvy, kterými je Česká republika, v této rovině, vázána.

Nicméně, sršeň obecná je neskutečně užitečný tvor, jehož hnízda bychom neměli zbytečně odstraňovat. Sršní hnízdo dokáže za den zlikvidovat až kolem kilogramu much, hovad, komárů, mšice, zkrátka všechno, co nám jinak vadí.

Pokud potřebuje někdo odstranit sršní hnízdo, tak hasiči jsou povinni to provést pouze za splnění dvou kumulativních podmínek - 1. hnízdo je na místě veřejnosti přístupném (park, škola...), 2. hrozí ohrožení života nebo zdraví osob. V opačném případě ne. K tomu slouží soukromé deratisační firmy, odstranění sršního hnízda vyjde cca na tisícikorunu + náklady na dopravu.

Laikům to provádět svépomocí rozhodně nedoporučuji, nicméně jde to: je zapotřebí pevný a uzavřený oděv - dobře poslouží kožená bunda, jeans a vysoké boty, gumové rukavice - latexové vyšetřovací rukavice v dvojí vrstvě svou úlohu splní, kukla (taktická, nebo thermo na motorku, ne zimní pletená), plynová maska, nebo respirátor s brýlemi, a nejlépe ještě např. malířský overal - stáhne rukávy, nohavice a ještě kryje hlavu.

Velmi se mi osvědčil Biolit Turbo Ha-Syčák, ale poslouží i "obyčejný" Biolit, jenom ta likvidace není tak konformní.

Nachystejte si dva igelitové pytle (velké, pevné, nejlépe s vrchním zatahováním). Dobře se oblečte, nasaďte si plynovou masku, gumové rukavice, dvakrát zkontrolujte, máte-li opravdu zakrytu veškerou pokožku a nemá-li hmyz kde "podlétnout", tj., máte-li dobře utaženy rukávy, nohavice, a hlavně, krytý krk - bodnutí do krku může být otokem smrtelné!

Dojděte k hnízdu a jeden pytel pod něj podložte, ideálně otevřený a srolovaný dolů. Začíná dosti nepříjemná část - sršně začnou kolem vás létat v dosti značném počtu, budou nalétávat na výdechové otvory masky, narážet do očnic.

Nastříkejte tak 1/3 biolitu do "vchodu" hnízda. Sršně začnou okamžitě padat do připraveného pytle (u obyč Biolitu to bude trochu víc trvat). Počkejte tak dvě-tři minuty, až přestanou padat mrtvé sršně a druhou třetinou biolitu postříkejte hnízdo. A počkejte pět minut, ideálně od hnízda odejděte.

Sršně si totiž dají vědět, že hnízdo je napadeno, a většina z dělnic se vrátí hnízdo bránit. Biolit je zabije.

Pak stačí na hnízdo natáhnout druhý pytel a hnízdo do něj zhodit. Špachtlí, nožem, jde to i rukama v rukavicích. Pytel dobře zavažte, strčte do toho druhého, kterým bylo hnízdo podloženo, opět, pořádně zavažte a vyhoďte do popelnice. Toť vše.

Těch, řádově nejvíce pár desítek, dělnic, co jsou v době "zásahu" mimo hnízdo, se sice vrátí, budou bezradně létat kolem místa, kde bylo hnízdo, a zemřou - sršeň bez hnízda nepřežije.

Bez dostatečné ochrany lze likvidaci provést pouze v noci, a v zásadě jen v případě, že mají sršně omezený přístup do hnízda, jinak je to skutečně životu nebezpečné.

Sršní bodnutí není nebezpečné jedem, otrava prakticky nehrozí, k tomu je potřeba několik desítek bodnutí. Hrozí však bodnutí do citlivých míst, a následně otok ohrožující život, a navíc, anafalytický šok z alergické reakce. Kdo je alergik, tak o tom sice ví, ale u koho se alergie běžně neprojevuje, nemusí o ní vědět a může to být poslední věc, kterou se na světě dozví. Nehledě na to, že bodnutí sršní neskutečně bolí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama