Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Převratné změny

27. srpna 2016 v 19:23 | Malkiel |  Témata týdne
Když se řekne kanadská jízdní policie, tak se většině čtenářů jako první vzpomínka vybaví pohled na policisty v červenomodrých uniformách, s vysokými koženými holínkami a s charakteristickými klobouky na hlavách, známými jako "flat-brimmed Stetson".
Tento pohled se však již pomalu, ale jistě stává minulostí. Velení kanadské královské jízdní policie (RCPM) totiž rozhodlo, že příslušnice muslimského vyznání mohou ve službě místo tradičního klobouku nosit na hlavě šátek. Podobně rozhodlo již dříve v případě sikhského příslušníka tohoto sboru, když mu povolilo nosit na hlavě turban.
Kanadská veřejnost tento postup hodnotí velice kladně. Rozmanitost pokrývek hlavy příslušníků policie nepochybně přiblíží policii běžnému obyvatelstvu. Proto jistě není daleko doba, kdy budou moci kanadští občané potkávat na ulicích příslušníky policie, kteří budou mít na hlavách čelenku s pavími péry nebo šaškovskou čepici s rolničkami.

Tento přístup policie velice zaujal i velení kanadské armády. Například zvláštní paradesantní jednotky budou moci od příště nastupovat do bojových akcí v papírových čepicích.
Proto budou tyto speciální jednotky místo Černé barety (Black berets) označovány jako Papírové čepice (Paper hats).

Došlo po uzávěrce:
Velení kanadské policie v současné době eviduje žádost policisty, který je náruživým nudistou a rozhodl se sloužit zcela bez uniformy. Expertní tým nyní řeší problematiku, kam si nahý policista strčí služební pendrek, když na sobě nebude mít uniformu s opaskem.


 

Olympijské poskřeky

23. srpna 2016 v 19:00 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
* Český badmintonista prý vypadl ze soutěže, protože jen koukal. Posléze se ukázalo, že se Koukal jmenuje a vypadl proto, že hrál blbě na síti. Na vině prý byla špatně usoukaná síť, jak nám prozradila Koukalova životní partnerka Soukalová.

* Není pravdou, že tenistka Hlaváčková byla při zápase soupeřkou trefena míčem do hlavy. Ve skutečnosti si Hlaváčková chtěla dát fotbalovou hlavičku.

* Český sprinter Maslák nepostoupil do finále, protože mu někdo ze soupeřů údajně namazal tretry máslem.

* Vedení české výpravy vyvrací fámu, že by tenistka Strýcová měla být strýcem skifaře Synka. Údajně není ani jeho tetou.

* Vedení naší výpravy též potvrzuje, že český výškař Bába a etiopská běžkyně Dibaba nejsou v žádném příbuzenském vztahu.

* Český šermíř po prohraném zápase hodil šavli. A to i přesto, že šermoval kordem.

* Mezi převážně katolicky orientovanými obyvateli Rio de Janeira se roznesla ohromující zpráva, že je v olympijském bazénu svěcená voda. Posléze však byla tato zpráva vyvrácena. Bazén je totiž naplněn obyčejnou chlórovanou vodou, ve které ovšem plavala česká plavkyně Svěcená.

* Po protestech soupeřek bylo podrobnými lékařskými testy zjištěno, že sedmibojařka Klučinová není klučina, ale holčina. Tudíž může startovat v ženských soutěžích.

* Není pravdou, že se tenista Štěpánek před zápasem ve čtyhře třásl jako rosol.
Ve skutečnosti mu třásl rukou jeho spoluhráč Rosol.

* Český sportovní střelec Kostelecký nedosáhl na medaili v brokové střelbě, protože hodil flintu do žita.

* Na olympiádě došlo k politováníhodné události, když pracovníci bezpečnostní služby odmítli na stadion vpustit českého tyčkaře Kudličku s odůvodněním, že se na sportoviště nesmí vnášet bodné ani řezné zbraně.

* Český kajakář Dostál dostal stříbrnou medaili, zatímco kanoista Fuksa dostal kulový, protože jel pouze na čtyřprocentní výkon. Podle jeho vlastních slov měl dojem, že má na pádle lubrikační gel. O tom, jak se mu tam ten gel dostal, můžeme jen spekulovat.

* Organizátoři olympiády museli řešit nečekanou stížnost, že průběh atletických soutěží narušilo hejno ptáků. Stížnost se však ukázala neoprávněná, protože se nejednalo o žádné hejno ptáků. To jen na atletický stadion přišli čeští sportovci Hejnová, Ptáčníková, Sluková, Vrabcová a Sýkora.

* Český tyčkař Kudlička nezískal žádnou medaili, protože ve finále pískal kudlu.

* Česká výškařka byla údajně vyřazena ze soutěže, protože byla hrubá na soupeřky. Skutečnost je ovšem taková, že se Hrubá jmenuje a vyřazena byla proto, že skákala blbě.

* Svoboda porazil všechny!!! Český překážkář zlomil rekord olympiády, když při běhu na 110 metrů porazil všechny svoje překážky. Za tento heroický výkon mu patří krásné osmnácté místo. Atlet však ani zdaleka neusíná na vavřínech. Na atletickém mistrovství světa příští rok v Londýně hodlá svůj letošní rekord navýšit a má v úmyslu shazovat nejen svoje překážky, ale i překážky soupeřů.

* Český oštěpař Veselý si po neúspěchu na olympiádě nechal údajně změnit jméno na Smutný.

* Není pravdou, že český výškař Bába skákal jako stará bába. Ve skutečnosti skákal jako starej dědek.

* Tenista Rosol a běžkyně Rosolová se rozhodli po vzoru mnoha jiných sportovců uzavřít v Riu manželský svazek. Snoubenci se dohodli na společném příjmení Huspenina

* Český cyklista získal stříbrnou medaili v závodě horských kol. A to navzdory tomu, že nastupoval do závodu jako Kulhavý.

* Z Ria k nám dorazila překvapivá tisková zpráva, že českou olympijskou výpravu vedl Doktor Martin z televizního seriálu České televize. Tisková agentura "Lžiafámy" nakonec uvedla tuto informaci na správnou míru. Nejedná se totiž o Doktora Martina z televize, nýbrž o Martina Doktora, bývalého kanoistu a současného sportovního ředitele Českého olympijského výboru. Tímto se agentura "Lžiafámy" omlouvá herci Miroslavu Donutilovi.

* Nejčastějším slovem našich televizních komentátorů při sledování výkonů českých sportovců bylo zvolání "ajajaj!!!".

Češi neradi brambory

13. srpna 2016 v 19:32 | Malkiel |  Témata týdne
* Je neotřesitelným faktem, že žádné náhody neexistují. To platí i pro současné olympijské neúspěchy českých vodních slalomářů. Čeští vodní slalomáři za hlavní příčinu svých neúspěchů označili prudce tekoucí vodu, která k jejich velkému překvapení tekla korytem závodní dráhy. A to přece nemůže být jen tak nějaká náhoda, že se ta voda do koryta dostala.
Ke stížnostem vodních slalomářů se připojují i ostatní čeští sportovci, kterým pro změnu v zisku medailí prý brání soupeři z ostatních zemí.

* Po skončení rozběhu ve sprintu na 100 metrů si některé závodnice stěžovaly pořadatelům, že je při běhu po trati pronásledoval rozzuřený tučňák. Jiné naopak prohlašovaly, že se jednalo o Batmana.
Při podrobnějším zkoumání záznamu závodu dospěla komise k závěru, že se nejednalo ani o tučňáka, ani o Batmana, nýbrž o řádně kvalifikovanou závodnici Saudské Arábie, která běžela v černém čádoru.

* Sportovci Islámského státu se hromadně odhlásili z olympijských soutěží, protože jim činovníci Mezinárodního olympijského výboru zakázali při střeleckých soutěžích střílet
na živé terče. Proto taky nemůžeme na olympiádě vidět žádného sportovce tohoto státu.
Což je pro diváky trochu škoda, protože ve střelbě na živé cíle jsou opravdu dobří.

* Není pravdou, že golf je nudný sport. Všichni golfisté naopak svorně prohlašují, že je osobně golf velice baví. Stejného názoru jsou zřejmě i pracovníci televizních společností.

* Organizátoři olympiády řešili kuriózní stížnost, že českému veslařskému týmu na jezeře Rodrigo de Freitas uplavala topinka. Posléze se ukázalo, že došlo k jazykovému nedorozumění, protože ve skutečnosti neuplavala žádná topinka, nýbrž české skifařce Topinkové uplavalo finále.

* Čeští deblkanoisté, kterým se jejich deblkanoe za jízdy svévolně převrátila, ji přejmenovali na "debilkanoe".
Nepotvrzené zdroje však tvrdí, že převrácení kanoe nebyla žádná náhoda. Podle nich se prý čeští deblkanoisté snaží prosadit nový styl plavby vodním korytem, který zatím pracovně označují jako styl "ponorka".

* Podle původní informace měla být českému vodnímu slalomáři odebrána bronzová medaile, protože při vyhlašování na stupních vítězů prý nesportovně prskal na soupeře. Teprve přivolaný tlumočník vysvětlil organizátorům skutečný význam jména Prskavec a od odebrání medaile bylo upuštěno.

* Genderové organizace se důrazně postavily proti označování sportovců jako "olympionici", neboť označení "olympionik" je mužského rodu, což výrazně poškozuje všechny ženy zúčastňující se olympiády. Proto bude od příštích olympijských her výhradně používáno označení "olympičky" pro ženy a "olympyjci" pro muže.
Jen s vyjímkou chlapců, kteří soutěží v synchronizovaných skocích do vody a u nichž není vždy zcela jasné jejich vnitřní pohlaví. Tedy kým se oni sami cítí býti. A jelikož označení "aquabely" již mají obsazené ženy, budou tito muži označováni jako "aquabuci".

* Zajímavým zpestřením olympijského turnaje v beachvolejbalu byly hráčky Egypta, které místo v bikinách na kurt nastoupily v potápěčských skafandrech. Podle tvrzení egyptské olympijského výboru se původně měly zúčastnit závodů ve sportovním potápění. Teprve po příjezdu do dějiště olympiády se dozvěděly, že sportovní potápění nepatří mezi olympijské sporty a proto byly operativně přesunuty na beachvolejbalové kurty. Organizátoři soutěže jim však striktně zakázali používat dýchací přístroje, protože při výskoku u sítě by jimi mohly zranit soupeřky. Navíc by ty dýchací přístroje mohly být považovány za nedovolený doping.
Egyptské beachvolejbalistky, které na kurt nastupovaly se slovy "Alláh je veliký", též s překvapením zjistily, že Alláh asi zase tak moc velký nebude, protože jim dvěma zrovna moc nepomohl, jelikož bez jediné výhry vypadly ze soutěže.
Ale jak známo, tak náhody neexistují. Možná má Pan Alláh s nimi zcela jiné záměry, proto jim nepomohl. Třeba je hodlá zařadit mezi 72 pannen, které mají podle islámských tradic v nebi obsluhovat islámské mučedníky.

* Německá beachvolejbalistka se dopustila hrubého přestupku proti pravidlům politické korektnosti a proti sportovním řádům, neboť za svými zády poťouchle ukazovala své kolegyni, co si myslí o egyptské sportovkyni.
Německá sportovkyně se brání tím, že chtěla své kolegyni ukázat v Riu tak populární srdíčko, vytvořené s pomocí
prstů a dlaní. Jen to prostě v tom kvaltu nedotáhla do
konce.

* Při plaveckých závodech došlo k politováníhodné události, která však vytvořila jen nepatrnou skvrnku na jinak téměř dokonalé organizaci olympijských her. Když hlasatel oznámil, že na start nastupuje závodnice Yusra z olympijského týmu uprchlíků, okamžitě do plavecké haly vtrhla protiteroristická jednotka, protože se její velitel omylem přeslechl a domníval se, že na sportoviště pronikla nechvalně známá islámská teroristická organizace Nusra.



* Podle zpráv uniklých z papežské stolice ve Vatikánu se měl letošní olympiády jako čestný host zúčastnit i papež František. A při té příležitosti se měl též poklonit pověstné obří soše Ježíše Krista v Rio de Janeiru.
Bezpečnostní rada Vatikánu však návštěvu Ria de Janeira papežovi nedoporučila. Proslechly se totiž informace, že
se Ježíš Kristus chystá papeže nakopat do zadku za to,
jak letos o Velikonocích myl a líbal muslimům nohy.
To už prý byla i pro Ježíše opravdu silná káva.


* V české olympijské výpravě letos došlo k výrazné změně v přístupu k zisku umístění. Čeští sportovci byli z minulosti známí jako vyhlášení sběratelé tzv."bramborových" medailí, neboli umístění na čtvrtém místě. Letos si však čeští olympionici řekli dost, že už nebudou sbírat žádné "brambory". Raději si prý dají bramborovou kaši, která je od stupňů vítězů mnohem dále.
U českých olympioniků je vůbec opravdu sympatické, že se skálopevně drží odvěkého olympijského hesla, které zní: "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se."
Čemuž čeští sportovní bafuňáři nadšeně tleskají.
 


Turek od vokurek

17. července 2016 v 18:10 | Malkiel |  Témata týdne
Nedávný pokus o vojenský převrat v Turecku dostal tuto zemi na titulní stránky novin, internetových médií a televizních zpravodajství.
Nutno si však přiznat, že běžný Evropan toho o Turecku příliš mnoho neví. Proto bychom se pokusili tuto vědomostní mezeru trochu zaplnit.

Turecko leží na Bosporu, což je průliv mezi Středozemním a Černým mořem. Tento průliv tvoří geografickou hranici mezi Evropou a Asií. Turecko tedy leží částečně v Evropě a částečně v Asii. Kulturně i mentálně však leží hluboko uvnitř Asie. A nábožensky leží hluboko uvnitř středověku. Což člověk pozná okamžitě při překročení hranic při prvním zakvílení muezzina z minaretu. Muezzin je profesionální kvíleč, který z jehlovitých věží pětkrát denně svolává muslimské věřící k modlitbám. Tyto motlitby se nazývají "salát". Tento salát však nemá nic společného s nám známou zeleninou stejného jména.
V současné době se však minaretoví kvíleči poněkud zmodernizovali a ke kvílení používají megafony. Někde už dokonce ani nekvílejí, nýbrž své kvílení nahrané na cédéčkách přehrávají z reproduktorů.

Dnešní Turecko vzniklo po skončení první světové války a po rozpadu tehdejší Osmanské říše. Osmanskou říši obývali Osmani. Zde bychom si měli poznamenat, že bychom neměli zaměňovat Osmany s Osmáky. Osmáci jsou hlodavci žijící v Jižní Americe a s Osmany nemají vůbec nic společného. Tedy kromě některých společných prvků chování.
Taktéž bychom neměli Osmany zaměňovat s "osmáky", neboli s žáky osmé třídy základní školy. Tehdejší Osmani totiž většinou neabsolvovali žádné školy, natož osmé třídy.
Osmani též nemají nic společného s osmiem, neboli chemickým prvkem obsaženým v Mendělejevově soustavě prvků. Zde by pro změnu stálo za připomenutí, aby si čtenáři nepletli ruského chemika Mendělejeva s německým doktorem Mengelem. Doktor Mengele byl sice také vědec, ale ten svými pracemi vynikl na zcela jiném poli.
Navíc je osmium prvek poměrně vzácný a většina lidí se s ním setkala pouze v hodinách chemie na základní škole, když se marně snažili natlouci si do hlavy koncovky kysličníků ve správném pořadí. Neboť právě na konci řady -ný, -natý, -itý, -ičitý se jako osmý právě nachází pověstný kysličník osmičelý. Dodnes si živě pamatuju, jak jsem si tehdy lámal hlavu nad tím, co to je ale za divný kysličník, když má osm čel.

Dále by jistě stálo z připomenutí, že označení Osman je tureckou variantou arabského jména Usáma. Potom každý čtenář hned získá jasnější pohled na Osmany. Prostě to jsou samí Usámové, řečeno arabsky.

Hlavním městem Osmanské říše bylo město Cařihrad. Stručný popis tohoto města nám prozrazuje známé rčení:
Je tam smradu jako v Cařihradu.
Po vzniku Turecka by Cařihrad přejmenován na Istanbul. Zda se podařilo mezitím ten smrad vyvětrat, to nám není známo. Jisté pochybnosti o tom však naznačuje skutečnost, že název "Istanbul" nese i sýr tzv. balkánského typu.

Při pojednání o Osmanech bychom též neměli zapomenout na jejich středověké sousedy Mameluky, kteří kteří obývali oblast dnešní Sýrie a Egypta. Mameluci se proslavili jako udatní islámští bojovníci. Z těch dob se v českých zemích též dochovala lidová rýmovačka, která zní:

Šel za námi Mameluk
ptal se zdali máme luk
A my jsme luk neměli
jen tři šípy v prdeli


Dnešní Turecko však už neobývají Osmani, nýbrž Turci, kteří již nejsou tak špatní, jako byli Osmani. Z tohoto pohledu jsou mnohem horší Poturčenci. Což nám potvrzuje známé rčení: "Poturčenec horší Turka".

Nejznámějším současným Poturčencem je jakási Andělína Makrelová z Německé islámské džamahírije (dříve Spolková republika Německo). Termín "džamahírija" je orientální ekvivalent mezinárodně uznávaného označení "republika".
V orientálních poměrech však má toto označení poněkud jiný význam, než v Evropě. Čímž se dostáváme k politickým poměrům v Turecku.

Politickým systémem v Turecku je tzv. pseudodemokracie, která v sobě obsahuje demokratické prvky pouze na začátku panování demokraticky zvoleného politika. V praxi to znamená, že dotyčný politik je pouze demokraticky zvolen, ale po jeho zvolení se demokracie rychle začne ztrácet. Stejně jako se rychle začnou ztrácet opoziční politici, jeho odpůrci, kritici a nepohodlní novináři.
V okamžiku usednutí na prezidentský stolec se totiž v každém tureckém politikovi začnou probouzet dávné touhy osmanských sultánů, kteří kdysi autokraticky vládli ve značné části tehdy známého světa.
Následně je domnělý sultán většinou nedemokraticky svržen armádou. Potom je demokraticky zvolen další budoucí pseudosultán a po čase je opět svržen. A tak to jde v Turecku pořád dokola už po desítky let.

Jedním významných exportních artiklů Turecka je turecký med. V minulosti byl turecký med konzumován jako pochoutka. V současné době je však turecký med spíš používán k mazání okolo huby. A to zejména okolo huby evropských politiků.

Turci se celosvětově proslavili též tím, že vynalezli tzv. "turecký záchod". Tímto vynálezem totiž výrazně eliminovali hygienická rizika při konání potřeby, protože na tureckém záchodě si nemůžete sednout na počůrané prkýnko. Což turečtí vynálezci vyřešili tím, že si na tureckém záchodě nemůžete sednout vůbec.
Snad jen jedinou vadou tureckého záchodu je skutečnost, že při konání potřeby musí člověk z té výšky mířit přesně jako bombometčík ve vojenském bombardéru.
Což možná vysvětluje fakt, proč turečtí bojovníci vždy vynikali v přesnosti střelby na cíl. Měli totiž z domova to míření dosti natrénováno.

Tímto fekálně-toaletním tématem jsme se tématicky tak trošku přiblížili k současné situaci, ve které se Turecko nachází. Současný turecký sultán, ehm pardon, současný turecký prezident totiž v záchvatu svého velikášství poněkud ztratil přesnou mušku, protože místo přesného trefování do tureckého záchodu už nasral hodně okolo.
Například hodně nasral své kurdské spoluobčany. A nejen ty. Již nějakou dobu nasírá i Kurdy za hranicemi svého státu, tedy v Iráku a Sýrii.
Nejnověji zřejmě nasral islámské teroristy, které donedávna tak hojně podporoval a nepochybně i nadále ještě podporuje. Za což se mu teroristi odvděčili tím, že mu v Turecku odpálili pár bombiček. Při současném počtu asi třiceti teroristických skupin, které operují na území Sýrie a Iráku, už ani není divu, že se v tom sám nevyzná a nepamatuje si, koho vlastně má podporovat a koho ne. Možná prostě jen při rozdělování zbraní a financí na nějakou tu teroristickou skupinu zapomněl. A ona mu tímto důrazně připomněla, aby příště už nezapomínal.
Kromě toho též už poněkud nasírá i své věrné americké spojence, protože jim zpoza hranice dělostřelecky bombarduje Kurdy a jejich arabské spojence v boji proti Islámskému státu, které naopak Američané podporují.
Mimořádně též nasral Rusko sestřelením ruského vojenského letounu nad Sýrií. Za což se mu Rusové odvděčili tím, že turecká letoviska dnes zejí takřka prázdnotou.
O tom, že trvale nasírá syrského prezidenta, který byl zvolen stejně demokraticky jako on, o tom nemůže být ani pochyb.
Svým neustálým vydíráním a kličkováním též začíná nasírat i některé prozíravější evropské politiky. A to už je co říci, protože politická prozíravost není v posledních letech v Evropě příliš v módě.

Pan prezident už prostě nasral kdekoho. V důsledku čehož se dnes Turecko nachází kulturně nejen hluboko v Asii, nábožensky nejen hluboko ve středověku, ale nachází se též politicky i ekonomicky hluboko uvnitř prdele. Amen.

Epilog: Můj děda, který dobře znal Turky z první světové války, často říkával větičku: "Turek od vokurek". Nikdy jsem však přesně nevěděl, co tím měl děda na mysli. Ve světle nynějších událostí mi to však začáná dávat smysl. Okurky totiž zlepšují trávení a zrychlují peristaltiku střev. A tak to vypadá, že se pan turecký prezident v poslední době poněkud přecpává okurkama.

Jaderné bukvice

18. června 2016 v 19:34 | Malkiel |  Témata týdne
Investigativcům Malkipedie se jako vždy povedl doslova husarský kousek, neboť se jim podařilo zatlouci poslední hřebík do rakve spekulací ohledně svržení jaderných bomb na Hirošimu a Nagasaki.
Více než sedmdesát let uplynulých od této události bylo naplněno spoustou seriózních úvah, dohadů i spekulací o tom, kdo vlastně ve skutečnosti stojí za svržením jaderných bomb na Japonsko v roce 1945.
Investigativcům Malkipedie se však konečně podařilo vypátrat skutečné viníky. Za svržením jaderných bomb totiž stojí skupina militantních homosexuálů, která byla tehdy soustředěná v americkém vojenském letectvu, jak dokladuje přiložená fotografie.


Skutečné příčiny, proč skupina militantních homosexuálních gayů provedla jaderné bombardování, se dosud nepodařilo vypátrat.
Neověřené zdroje však hovoří o tom, že důvodem k bombardování byla skutečnost, že při jaderném výbuchu dochází k uvolnění značného množství tepla, které v epicentru výbuchu dosahuje až 4000°C. Což je o pouhých 1000°C méně, než je teplota Slunce.
Podle zdroje prý bombardovacím letcům ani tak nešlo o ublížení Japoncům, ale o to, aby se Japonsko pořádně oteplilo. Bohužel však tehdy ještě neznali skutečné účinky jaderných bomb a proto došlo v některých částech Japonska k příliš značnému oteplení.
Speciální bombardovací skupina byla označena zkratkou BUKV (Bombardment Unit Karyomitome Validating), což v překladu znamená Nukleární ověřovací bombardovací jednotka. Na základě zkratky BUKV byli její příslušníci slangově označováni jako "bukvice".
V souvislosti s oteplením při jaderném výbuchu se posléze mezi vojáky rozšířilo rčení: "Bacha, přišly bukvice, to se zase pořádně oteplí !"

Na závěr se investigativcům ještě podařilo vypátrat, proč se homosexuální lobby soustředila právě v letectvu. Podle dostupných údajů za to může populární letecká píseň My letci máme ocelové ptáky.



Další články


Kam dál