Praktické odkladiště Malkielových myšlenek
______________________________________________________________________________

Typický blog za hranicí dobrého vkusu

______________________________________________________________________________

Jděte už do prdele s Hermanem!

27. října 2016 v 21:00 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
Troufám si tvrdit, že až do minulého týdne 99,9 % obyvatelstva naší země vůbec netušilo, že v zámoří v Kanadě žije jakýsi Jiří Brady. A světe div se, dnes jméno Jiří Brady plní titulní stránky novin a internetových informačních médií, i hlavní vysílací časy televizních a rozhlasových stanic.
Co se to stalo, že se tento neznámý člověk náhle stal celebritou? A to takovou celebritou, že se politici předhánějí v udělování vyznamenání, primátoři mu předávají klíče od "svých" měst a naše celebrity i pseudocelebrity se plamenně vyjadřují na jeho podporu.

Stalo se to, že se jeden český politik jménem Daniel Herman rozhodl, že pro svého vzdáleného příbuzného zařídí státní vyznamenání z rukou pana prezidenta. Je teď přece ministrem, tak proč neukázat svému vzdálenému příbuznému z velké daleké země, jakou moc má tady v té naší malé zemi.
Pan Herman tedy nelenil a zaslal žádost o přidělení vyznamenání panu Bradymu. Takových žádostí se v Kanceláři prezidenta republiky každoročně sejde několik set. Leč vlastních vyznamenaných je potom jen něco málo přes třicet. To se ovšem jedná o všechna vyznamenání. Řádů TGM, tedy těch, který měl údajně dostat pan Brady, se v posledních letech uděluje výrazně méně. Někdy tři, někdy pět. Ale minulý rok například pouze jeden. Hradní síto tudíž musí všechny ty stovky žádostí pořádně prosít. Žádost pana Hermana by tak mezi ostatními více než sedmi sty letošními žádostmi mohla snadno zaniknout a propadnout sítem. Herman se tedy rozhodl osobně zalobbovat u pana prezidenta. Jenže ouha. Kancelář prezidenta republiky rozhodla, že panu Bradymu nebude vyznamenání uděleno. Má na to svrchované právo a nemusí nikomu zdůvodňovat, proč bylo někomu vyznamenání uděleno a někomu ne.

Asi nemá cenu rozebírat jak, proč a za jakých okolností k tomu neudělení došlo. Máme totiž rozporuplné informace z obou stran. A není to ani podstatné. Státní vyznamenání není žádnou nárokovou záležitosti, na kterou by měl kdokoliv nějaké právo. Pan Brady prostě žádné vyznamenání nedostane. Stejně jako jej nedostane zbývajících deset milionů občanů naší země, či stovky tisíc krajanů žijících ve všech koutech naší planety. Vyznamenání prostě nebude a šmytec. To by soudnému a slušnému člověku mělo stačit.

Jenže mnozí lidé mají zřejmě rozdílné pohledy na to, komu by se měla státní vyznamenání udělovat a kdo by o tom měl rozhodovat. Navíc se to hodí do krámu lidem, kteří si zřejmě jako svůj životní cíl vytyčili hanobení a urážení prezidenta Zemana.
A proto byla spuštěna mediální bouře, která je naplněna dnes tak módními floskulemi o prokremelských agentech na Hradě, o spiknutí proti Západu, o podlézání čínským politikům, či dokonce o antisemitismu, neboť pan Brady je shodou okolností Žid.
Jeden ze "zarytých demokratů" se dokonce nechal slyšet, že by měl být pan prezident zbaven schopnosti vykonávat prezidentskou funkci. Opravdu zářný demokratický skutek. Takový ryze demokratický pokus o puč. A to vše kvůli jednomu starci, který nedostal vyznamenání slíbené jeho vykutáleným "synovečkem".
Zjevným vrcholem protiprezidentského tažení byla trapná akce umělců a zkrachovalých politiků v Show Jana Krause na TV Prima. Akce byla sice avizována jako oslava 28.října. Ve skutečnosti tam ovšem nepadlo téměř slovo o 28.říjnu, ale zato se tam hojně žvanilo proti zemanovi.
Zazněla tam též velmi silná slova o ohrožení demokracie v naší zemi. Bohužel jsem se nedozvěděl, čím je ta demokracie ohrožena? Jestli tím, že prezident neudělil někomu vyznamenání? Do budoucnosti by to zřejmě mělo znamenat, že od příště by měla být demokracie v našem státě zajištěna tím, že státní vyznamenání budou udělovat sami občané ve všeobecných volbách.

Do toho všeho byla samozřejmě též vhodně zakomponována postava dalajlámy, který byl některými kruhy vyzdvižen na úroveň jakési hypotetické světové celebrity.
Proto bylo panu prezidentovi okamžitě vyčteno, že se nesetkal s dalajlámou. A proč by měl? Dalajláma není nic jiného, než hlava jedné ze sekt vyznávající budhistické učení. Dalajláma nedělá nic jiného, než že vydává "moudrá" prohlášení. Jak říká můj kamarád, "takovejch moudrejch prohlášení ti za hodinu naseru celej kýbl".
Stejně tak se s dalajlámou nikdy nesetkala většina světových státníků a to včetně těch nejvýznamnějších. Ani britská královna se nesetkala s dalajlámou. Zatímco s čínským prezidentem se loni projížděla po Londýně ve zlatém kočáře. Podle logiky našich křiklounů by měla být okamžitě označena za čínskou prdelolezkyni, podobně jako to prohlašují o našem prezidentovi.
Co se týče nesmyslných poct dalajlámovi, tak v tomto směru v televizi doslova zaperlila tzv."blbá blondýna" Iva Pazderková, která s poněkud vyfetovaným výrazem velebila "Jeho Svatost" až do nebes. Aniž by ovšem zjevně vůbec tušila, proč jej vlastně velebí. Prostě dalajláma se má velebit, tak jej velebila. Jen zapomněla zakřičet do kamery "Free Tibet".
Leč nezapomněla se zmínit o "okupovaném" Tibetu.

Osobně mám proti panu Zemanovi taky určité výhrady. Leč mnohé z jeho kroků naopak zase schvaluji. A to aniž bych byl proruským či pročínským agentem. Pravda je ovšem taková, že prezident Zeman byl zvolen zcela demokraticky a to přímo občany tohoto státu. A pokud se to někomu nelíbí, má holt smůlu. Musí si prostě počkat na příští prezidentské volby a doufat, že tentokrát vyhraje jeho oblíbenec. A ne ječet jak postřelená svině při každém kroku pana prezidenta, který se mu zrovna nelíbí. Paradoxem je, že tito křiklouni se vždy vehementně ohánějí demokracií. Svými požadavky však své skutečně demokratické smýšlení vyvracejí.

Na závěr si ještě povězme něco o Jiřím Bradym, který podle našich médií "přežil" Terezín a Osvětim. O onom "strýčkovi", jehož má být Daniel Herman synovcem. Především pan Herman není žádným jeho synovcem. Dokonce není ani jeho pokrevním příbuzným. Je s ním spřízněn pouze vzdáleně přes manželku jeho bratra.
Co se týče "přežití" Terezína a Osvětimi, tak zde ja skutečná pravda asi taková. Jiří Brady byl v roce 1942 jako nezletilý 14letý chlapec židovského původu umístěn do chlapeckého domova L 417, tzv. "Kinderheimu" v terezínském židovském ghettu. Tedy žádný koncentrák. I když samozřejmě můžeme pochybovat o přívětivosti prostředí tohoto chlapeckého domova. Nebyl to však žádný vyhlazovací tábor s plynovými komorami, žádné esesácké uniformy. Chlapecký domov s vlastní samosprávou a s civilními vychovateli, byl umístěn v budově bývalé školy. Průměrný počet obyvatel "Kinderheimu" byl 40-50 chlapců. Jen pro zajímavost je třeba dodat, že za celou dobu existence chlapeckého domova tam nezemřel ani jediný jeho obyvatel.
Tam strávil dva a půl roku, až byl v září 1944 přesunut do německého pracovního tábora s názvem "AL Gleiwitz I" v Glivicích na území dnešního Polska. Je pravdou, že organizačně tento tábor sice spadal pod hlavní velení v táboře Auschwitz/Osvětim. Stejně jako 44 ostatních pracovních táborů či statků, rozesetých po celém území okupovaného Polska. Ale to je asi tak všechno. Opět žádné plynové komory. Byl to čistě pracovní tábor, jehož zhruba 1300 vězňů, včetně Jiřího Bradyho, pracovalo v Glivickém kolejovém depu na opravách železničních vozů pro říšské železnice. A to pouze 4 měsíce, od září 1944 do ledna 1945, kdy byl tábor před postupující východní frontou zrušen a jeho osazenstvo bylo transportováno směrem na západ. A právě při tomto transportu Jiří Brady utekl, čímž pro něho veškeré věznění skončilo.

Při vší úctě k utrpení židovského národa za II.světové války je však nutno připomenout, že netrpěli jen Židé. Trpěly i miliony lidí všech ras, národů i národností prakticky po celém světě. A miliony lidí též přišly o život. Ne každému se totiž podařilo po čtyřech měsících pobytu utéci z transportu z pracovního tábora, tak jako se to podařilo právě Jiřímu Bradymu.
Nechci nijak bagatelizovat fakt, že pan Brady přišel za války o oba rodiče i o sestru. Ale on sám dokázal jen to, že jako 17letý židovský mladík utekl z transportu a v roce 1951 se odstěhoval do Kanady. To je vše. Pro naší zemi nedokázal téměř nic. Kromě toho, že v roce 1990 uspořádal sbírku na nákup tiskařských strojů pro Lidové noviny, tedy pro čistě soukromý subjekt.
Nic z toho, ani jeho židovská národnost, však nezakládá nějaké automatické právo na udělení druhého nejvyššího státního vyznamenání Řádu TGM. Můj děda přežil skutečný koncentrák, stejně jako další desetitisíce vězňů a žádné vyznamenání za to nikdy nedostal. Holt neměl toho správného "synovce" ve vládě, tak o tom ani nikdy neuvažoval, že by mohl nějaké vyznamenání dostat. Upřímně řečeno, vyznamenání by měli dostávat spíš ti, kteří pracovní a koncentrační tábory nepřežili. A nebo ti, kteří sice přežili, ale přitom zachránili i jiné lidi. A ne ti, kteří utekli jen proto, aby zachránili pouze sami sebe. Za každý útěk vězně totiž vždy bývali potrestáni ti vězni, kteří zůstali.

Epilog:
V jádru je mi toho starého, již poněkud dezorientovaného pána poněkud líto. Je mi jej líto, protože jej ti "nejsprávňáčtější lidé" dnes vodí po Praze jako medvěda na řetězu a udělali si z něho zbraň proti prezidentovi, kterého ve své zapšklosti tak hluboce nenávidí.
 

Umírněný radikál

30. září 2016 v 19:00 | Malkiel |  Poetické blouznění

Už je to věc celkem jistá
není důvod míti strach
umírněný džihádista
je jen hodný vrah

Umírněný radikál
je ten krásný nový svět
jak nám to sdělují krucinál
Novinky cé zet

Nebojte se oprátky strachu
nemějte žádné obavy
oprátka přec nedrží brachu
na krku který je bez hlavy


https://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/409027-ruske-strategicke-bombardery-znicily-tabor-radikalu-islamskeho-statu-u-syrske-palmyry.html
(viz poslední odstavec článku)

Převratné změny

27. srpna 2016 v 19:23 | Malkiel |  Témata týdne
Když se řekne kanadská jízdní policie, tak se většině čtenářů jako první vzpomínka vybaví pohled na policisty v červenomodrých uniformách, s vysokými koženými holínkami a s charakteristickými klobouky na hlavách, známými jako "flat-brimmed Stetson".
Tento pohled se však již pomalu, ale jistě stává minulostí. Velení kanadské královské jízdní policie (RCPM) totiž rozhodlo, že příslušnice muslimského vyznání mohou ve službě místo tradičního klobouku nosit na hlavě šátek. Podobně rozhodlo již dříve v případě sikhského příslušníka tohoto sboru, když mu povolilo nosit na hlavě turban.
Kanadská veřejnost tento postup hodnotí velice kladně. Rozmanitost pokrývek hlavy příslušníků policie nepochybně přiblíží policii běžnému obyvatelstvu. Proto jistě není daleko doba, kdy budou moci kanadští občané potkávat na ulicích příslušníky policie, kteří budou mít na hlavách čelenku s pavími péry nebo šaškovskou čepici s rolničkami.

Tento přístup policie velice zaujal i velení kanadské armády. Například zvláštní paradesantní jednotky budou moci od příště nastupovat do bojových akcí v papírových čepicích.
Proto budou tyto speciální jednotky místo Černé barety (Black berets) označovány jako Papírové čepice (Paper hats).

Došlo po uzávěrce:
Velení kanadské policie v současné době eviduje žádost policisty, který je náruživým nudistou a rozhodl se sloužit zcela bez uniformy. Expertní tým nyní řeší problematiku, kam si nahý policista strčí služební pendrek, když na sobě nebude mít uniformu s opaskem.


 


Olympijské poskřeky

23. srpna 2016 v 19:00 | Malkiel |  Sebrané spisy roztroušeného sklerotika
* Český badmintonista prý vypadl ze soutěže, protože jen koukal. Posléze se ukázalo, že se Koukal jmenuje a vypadl proto, že hrál blbě na síti. Na vině prý byla špatně usoukaná síť, jak nám prozradila Koukalova životní partnerka Soukalová.

* Není pravdou, že tenistka Hlaváčková byla při zápase soupeřkou trefena míčem do hlavy. Ve skutečnosti si Hlaváčková chtěla dát fotbalovou hlavičku.

* Český sprinter Maslák nepostoupil do finále, protože mu někdo ze soupeřů údajně namazal tretry máslem.

* Vedení české výpravy vyvrací fámu, že by tenistka Strýcová měla být strýcem skifaře Synka. Údajně není ani jeho tetou.

* Vedení naší výpravy též potvrzuje, že český výškař Bába a etiopská běžkyně Dibaba nejsou v žádném příbuzenském vztahu.

* Český šermíř po prohraném zápase hodil šavli. A to i přesto, že šermoval kordem.

* Mezi převážně katolicky orientovanými obyvateli Rio de Janeira se roznesla ohromující zpráva, že je v olympijském bazénu svěcená voda. Posléze však byla tato zpráva vyvrácena. Bazén je totiž naplněn obyčejnou chlórovanou vodou, ve které ovšem plavala česká plavkyně Svěcená.

* Po protestech soupeřek bylo podrobnými lékařskými testy zjištěno, že sedmibojařka Klučinová není klučina, ale holčina. Tudíž může startovat v ženských soutěžích.

* Není pravdou, že se tenista Štěpánek před zápasem ve čtyhře třásl jako rosol.
Ve skutečnosti mu třásl rukou jeho spoluhráč Rosol.

* Český sportovní střelec Kostelecký nedosáhl na medaili v brokové střelbě, protože hodil flintu do žita.

* Na olympiádě došlo k politováníhodné události, když pracovníci bezpečnostní služby odmítli na stadion vpustit českého tyčkaře Kudličku s odůvodněním, že se na sportoviště nesmí vnášet bodné ani řezné zbraně.

* Český kajakář Dostál dostal stříbrnou medaili, zatímco kanoista Fuksa dostal kulový, protože jel pouze na čtyřprocentní výkon. Podle jeho vlastních slov měl dojem, že má na pádle lubrikační gel. O tom, jak se mu tam ten gel dostal, můžeme jen spekulovat.

* Organizátoři olympiády museli řešit nečekanou stížnost, že průběh atletických soutěží narušilo hejno ptáků. Stížnost se však ukázala neoprávněná, protože se nejednalo o žádné hejno ptáků. To jen na atletický stadion přišli čeští sportovci Hejnová, Ptáčníková, Sluková, Vrabcová a Sýkora.

* Český tyčkař Kudlička nezískal žádnou medaili, protože ve finále pískal kudlu.

* Česká výškařka byla údajně vyřazena ze soutěže, protože byla hrubá na soupeřky. Skutečnost je ovšem taková, že se Hrubá jmenuje a vyřazena byla proto, že skákala blbě.

* Svoboda porazil všechny!!! Český překážkář zlomil rekord olympiády, když při běhu na 110 metrů porazil všechny svoje překážky. Za tento heroický výkon mu patří krásné osmnácté místo. Atlet však ani zdaleka neusíná na vavřínech. Na atletickém mistrovství světa příští rok v Londýně hodlá svůj letošní rekord navýšit a má v úmyslu shazovat nejen svoje překážky, ale i překážky soupeřů.

* Český oštěpař Veselý si po neúspěchu na olympiádě nechal údajně změnit jméno na Smutný.

* Není pravdou, že český výškař Bába skákal jako stará bába. Ve skutečnosti skákal jako starej dědek.

* Tenista Rosol a běžkyně Rosolová se rozhodli po vzoru mnoha jiných sportovců uzavřít v Riu manželský svazek. Snoubenci se dohodli na společném příjmení Huspenina

* Český cyklista získal stříbrnou medaili v závodě horských kol. A to navzdory tomu, že nastupoval do závodu jako Kulhavý.

* Z Ria k nám dorazila překvapivá tisková zpráva, že českou olympijskou výpravu vedl Doktor Martin z televizního seriálu České televize. Tisková agentura "Lžiafámy" nakonec uvedla tuto informaci na správnou míru. Nejedná se totiž o Doktora Martina z televize, nýbrž o Martina Doktora, bývalého kanoistu a současného sportovního ředitele Českého olympijského výboru. Tímto se agentura "Lžiafámy" omlouvá herci Miroslavu Donutilovi.

* Nejčastějším slovem našich televizních komentátorů při sledování výkonů českých sportovců bylo zvolání "ajajaj!!!".

Češi neradi brambory

13. srpna 2016 v 19:32 | Malkiel |  Témata týdne
* Je neotřesitelným faktem, že žádné náhody neexistují. To platí i pro současné olympijské neúspěchy českých vodních slalomářů. Čeští vodní slalomáři za hlavní příčinu svých neúspěchů označili prudce tekoucí vodu, která k jejich velkému překvapení tekla korytem závodní dráhy. A to přece nemůže být jen tak nějaká náhoda, že se ta voda do koryta dostala.
Ke stížnostem vodních slalomářů se připojují i ostatní čeští sportovci, kterým pro změnu v zisku medailí prý brání soupeři z ostatních zemí.

* Po skončení rozběhu ve sprintu na 100 metrů si některé závodnice stěžovaly pořadatelům, že je při běhu po trati pronásledoval rozzuřený tučňák. Jiné naopak prohlašovaly, že se jednalo o Batmana.
Při podrobnějším zkoumání záznamu závodu dospěla komise k závěru, že se nejednalo ani o tučňáka, ani o Batmana, nýbrž o řádně kvalifikovanou závodnici Saudské Arábie, která běžela v černém čádoru.

* Sportovci Islámského státu se hromadně odhlásili z olympijských soutěží, protože jim činovníci Mezinárodního olympijského výboru zakázali při střeleckých soutěžích střílet
na živé terče. Proto taky nemůžeme na olympiádě vidět žádného sportovce tohoto státu.
Což je pro diváky trochu škoda, protože ve střelbě na živé cíle jsou opravdu dobří.

* Není pravdou, že golf je nudný sport. Všichni golfisté naopak svorně prohlašují, že je osobně golf velice baví. Stejného názoru jsou zřejmě i pracovníci televizních společností.

* Organizátoři olympiády řešili kuriózní stížnost, že českému veslařskému týmu na jezeře Rodrigo de Freitas uplavala topinka. Posléze se ukázalo, že došlo k jazykovému nedorozumění, protože ve skutečnosti neuplavala žádná topinka, nýbrž české skifařce Topinkové uplavalo finále.

* Čeští deblkanoisté, kterým se jejich deblkanoe za jízdy svévolně převrátila, ji přejmenovali na "debilkanoe".
Nepotvrzené zdroje však tvrdí, že převrácení kanoe nebyla žádná náhoda. Podle nich se prý čeští deblkanoisté snaží prosadit nový styl plavby vodním korytem, který zatím pracovně označují jako styl "ponorka".

* Podle původní informace měla být českému vodnímu slalomáři odebrána bronzová medaile, protože při vyhlašování na stupních vítězů prý nesportovně prskal na soupeře. Teprve přivolaný tlumočník vysvětlil organizátorům skutečný význam jména Prskavec a od odebrání medaile bylo upuštěno.

* Genderové organizace se důrazně postavily proti označování sportovců jako "olympionici", neboť označení "olympionik" je mužského rodu, což výrazně poškozuje všechny ženy zúčastňující se olympiády. Proto bude od příštích olympijských her výhradně používáno označení "olympičky" pro ženy a "olympyjci" pro muže.
Jen s vyjímkou chlapců, kteří soutěží v synchronizovaných skocích do vody a u nichž není vždy zcela jasné jejich vnitřní pohlaví. Tedy kým se oni sami cítí býti. A jelikož označení "aquabely" již mají obsazené ženy, budou tito muži označováni jako "aquabuci".

* Zajímavým zpestřením olympijského turnaje v beachvolejbalu byly hráčky Egypta, které místo v bikinách na kurt nastoupily v potápěčských skafandrech. Podle tvrzení egyptské olympijského výboru se původně měly zúčastnit závodů ve sportovním potápění. Teprve po příjezdu do dějiště olympiády se dozvěděly, že sportovní potápění nepatří mezi olympijské sporty a proto byly operativně přesunuty na beachvolejbalové kurty. Organizátoři soutěže jim však striktně zakázali používat dýchací přístroje, protože při výskoku u sítě by jimi mohly zranit soupeřky. Navíc by ty dýchací přístroje mohly být považovány za nedovolený doping.
Egyptské beachvolejbalistky, které na kurt nastupovaly se slovy "Alláh je veliký", též s překvapením zjistily, že Alláh asi zase tak moc velký nebude, protože jim dvěma zrovna moc nepomohl, jelikož bez jediné výhry vypadly ze soutěže.
Ale jak známo, tak náhody neexistují. Možná má Pan Alláh s nimi zcela jiné záměry, proto jim nepomohl. Třeba je hodlá zařadit mezi 72 pannen, které mají podle islámských tradic v nebi obsluhovat islámské mučedníky.

* Německá beachvolejbalistka se dopustila hrubého přestupku proti pravidlům politické korektnosti a proti sportovním řádům, neboť za svými zády poťouchle ukazovala své kolegyni, co si myslí o egyptské sportovkyni.
Německá sportovkyně se brání tím, že chtěla své kolegyni ukázat v Riu tak populární srdíčko, vytvořené s pomocí
prstů a dlaní. Jen to prostě v tom kvaltu nedotáhla do
konce.

* Při plaveckých závodech došlo k politováníhodné události, která však vytvořila jen nepatrnou skvrnku na jinak téměř dokonalé organizaci olympijských her. Když hlasatel oznámil, že na start nastupuje závodnice Yusra z olympijského týmu uprchlíků, okamžitě do plavecké haly vtrhla protiteroristická jednotka, protože se její velitel omylem přeslechl a domníval se, že na sportoviště pronikla nechvalně známá islámská teroristická organizace Nusra.



* Podle zpráv uniklých z papežské stolice ve Vatikánu se měl letošní olympiády jako čestný host zúčastnit i papež František. A při té příležitosti se měl též poklonit pověstné obří soše Ježíše Krista v Rio de Janeiru.
Bezpečnostní rada Vatikánu však návštěvu Ria de Janeira papežovi nedoporučila. Proslechly se totiž informace, že
se Ježíš Kristus chystá papeže nakopat do zadku za to,
jak letos o Velikonocích myl a líbal muslimům nohy.
To už prý byla i pro Ježíše opravdu silná káva.


* V české olympijské výpravě letos došlo k výrazné změně v přístupu k zisku umístění. Čeští sportovci byli z minulosti známí jako vyhlášení sběratelé tzv."bramborových" medailí, neboli umístění na čtvrtém místě. Letos si však čeští olympionici řekli dost, že už nebudou sbírat žádné "brambory". Raději si prý dají bramborovou kaši, která je od stupňů vítězů mnohem dále.
U českých olympioniků je vůbec opravdu sympatické, že se skálopevně drží odvěkého olympijského hesla, které zní: "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se."
Čemuž čeští sportovní bafuňáři nadšeně tleskají.

Další články


Kam dál